Iveta Jiránková ví, že to je malér. Zatím si stále drží nadhled. „Co mohu dělat. O tom, kdy dostanu možnost vrátit se do tělocvičny nerozhoduji,“ je smířená s tím, že nemá situaci pod kontrolou. Připravuje se tak nouzově. „Chodím běhat, když je možnost a podrží mi někdo lapy, tak kopu do nich.“

Její trenér popouští emoce více. „Takový trénink samozřejmě přípravou na olympijskou kvalifikaci není. Tam budou nejlepší z nejlepších. Iveta bude muset mít top formu, aby měla šanci uspět,“ uvedl Petr Lacek.

Podle jeho slov by bez kvalitního tréninku mohl být start na olympijské kvalifikaci i zdravotním hazardem. „Musíme si uvědomit, že se jedná o plnokontaktní sport. Pro Ivetu to je nerovný boj i za normální situace. Chodí do práce, proti ní budou stát bojovníci, pro které je taekwondo zaměstnáním. Teď jí navíc chybí trénink, kde se piluje odhad, postřeh, vzdálenost při boji. To se těžko nahrazuje,“ vysvětlil.

Fotbal už mě bolí celý týden, říká třiapadesátiletý gólman Ivan Císař.
Patnáctého si dojdi pro důchod, slyšel Císař

Iveta Jiránková toho letos na turnajích moc nestihla. Několik měsíců dokonce nestála na tatami proti soupeřce s podobnou či vyšší výkonností. „Na turnaji jsem byla naposledy v březnu. Pak už jsme měli jen tréninkový turnaj v Pelhřimově,“ vypočetla.

To je samozřejmě hodně málo. Zvláště v tom kontextu, že konkurence momentálně může na turnajích startovat každý týden. Zkoušet, pilovat detaily, odstraňovat nedostatky. „Je to pro mě frustrující, když vidím, že se turnaje v zahraničí normálně konají. My tu jen čekáme,“ dal průtok nervozitě a nespokojenosti Petr Lacek.

Z tohoto důvodu už se mu v hlavě rodí řešení. Ví, že dlouho jen čekat nepůjde. „Chystám se, že oslovím některé přátele v zahraničí a pokusím se někam Ivetu umístit. Je to pro ni asi jediná možná cesta,“ pověděl.