Přitom kouč z Bezděkova na Chotěbořsku Ondřej Marek byl do té doby známý tím, že pracoval hlavně s dívčími nebo ženskými týmy. Výsledek? Při své druhé sezoně se svým výběrem vyřadil v semifinále favorizovaný českobudějovický Jihostroj a nakonec vybojoval stříbrné medaile.

Oslavy v Brně ještě stále pokračují, nebo se už všechno vrací do normálu?
No, my teprve začínáme slavit. (smích) Je pravda, že dva dny byly dost drsné, ale teď to bude větší… Týmovější. Začíná to na přehradě (včera – pozn. autora), potom máme akci na baseballu a ve středu nás čeká fotbal Zbrojovky se Spartou Praha.

Předpokládám ale, že v Brně je euforie velká…?
Určitě. Náš cíl byl hrát o medaili, takže tuhle normu jsme splnili se vším všudy. V semifinále jsme si na České Budějovice věřili a dokázali to dotáhnout do konce. Jen mě mrzí, že jsme nedokázali za stavu 2:2 ve finále proti Liberci dokonat obrat. Pátý zápas na severu Čech jsme měli dobře rozehraný. Musím ale uznat, že soupeř měl silný tým. Budoval ho šest let a dva roky je prakticky celý pohromadě.

Sebevědomí do semifinálové série s Českými Budějovicemi se zrodilo v Českém poháru, kde jste favorita jasně přehráli?
Přesně tak. Jihočeši mají silný tým, ale nepodávali tak stabilní výkony jako třeba Liberec. Samozřejmě musím zmínit fakt, že je postihly nemoci (příušnice – pozn. autora) a zranění, ale i tak měli silný kádr s pěti reprezentanty. Myslím si, že kdyby se Budějovice tolik nevymlouvaly na absence, semkly se a hrály, tak bychom to měli daleko těžší.

V opačné roli jste byli v duelu s Libercem. Hlodal červíček v prvních dvou finálových zápasech z nedávné hladké porážky v poháru?
Tam k tomu přispěl ještě jeden faktor. Věděli jsme, že jejich klíčový útočník Patucha není v ideálním zdravotním pořádku. Najednou jsme začali myslet na to, že můžeme vyhrát, že máme šanci. Jenže jsme si udělali tlak sami na sebe, byli nervózní a oba zápasy naprosto nezvládli. Neměli jsme co nabídnout.

V tu chvíli se snad ani nechtělo věřit, jakou moc může mít hokejová hala v Rondu. To byla pro vás opravdu tak velká vzpruha a výhoda?
To nedokážu posoudit. Co se týče znalosti prostředí, jsme na tom o moc lépe nebyli. Měli jsme tak maximálně o šest, možná osm tréninků více než Liberec. Ale klíčový faktor byli diváci a atmosféra. Taky si myslím, že nás Liberec po dvou hladkých výhrách trochu podcenil. My jsme první zápas vyhráli o hodně, ve druhém se Liberec zlepšil a třetí brněnský zápas už byl lepší a zaslouženě vyhrál.

Brno zažilo dlouhý mužský volejbalový půst. Co se najednou stalo, že přišel takový vzestup?
Když jsem nastoupil, měli jsme takovou tříletou vizi: od pokusu o medaili až po pokus o titul. Povedlo se. Věděli jsme, že se vrátí Michal Hrazdira, který je kapitánem mužstva. Navíc byl najednou volný Zdeněk Haník, tak jsme po něm sáhli. Tým si navíc sedl hrozně moc lidsky, je pracovitý, na každý trénink se těšil. Můžu dát jeden příklad.

Prosím.
Po první čtvrtině jsme byli, co se týká statistik, na podání až na devátém místě. Po základní části jsme byli třetí a v play-off nejlepší. Radost taky byla vidět, jak se kluci zlepšují na síti. Herně se hodně posouvali, to bylo znát hlavně v semifinále. Chtěli hrát a chtěli vyhrávat.

Musím vám položit otázku, kterou asi čekáte. Jste velcí kamarádi s libereckým blokařem Lubošem Staňkem. Bavili jste se spolu hodně během play-off?
To ano. Přáli jsme si úspěchy a hecovali se vzájemně. Třeba Luboš mi po porážce v Budějovicích a jejich snížení na 3:2 volal, že nám to finále asi neklapne. My jsme spolu hodně mluvili i během finálové série. Řešili jsme co, proč a jak. Samozřejmě nic konkrétního, když jsme byli na druhých stranách barikády.

V Bezděkově v létě pořádáte míčový sedmiboj. Budete zase hrát spolu?
(smích) No jasně, už jsme dlouho domluvení. V tom nevidím problém, že on vyhrál extraligu a já ne. Příště to bude třeba naopak. Párkrát se potkáme, zahrajeme si tenis, nebude to jen o jedné akci. Čas se na to určitě najde.

Co říkáte, že se po sedmi letech znovu dostal do reprezentace?
O tom jsme samozřejmě taky spolu mluvili. Já mu řekl: ,Pokud jsi zdravý, tak tam jdi.' I ve svých letech patří mezi nejlepší blokaře u nás. Znám ho dobře a myslím, že to v pohodě zvládne.

Nelákal jste ho taky do Brna na příští sezonu?
Lákal, ale asi to neklapne. (smích) V Liberci má rodinu s malými dětmi.

Staněk: Budu pokračovat

Ve vlasech mu už kvete stříbro, které signalizuje, že je nejstarším hráčem svého týmu. Jenže co naplat, i po čtyřicítce je Lubomír Staněk klíčovou, takřka nepostradatelnou postavou volejbalových mistrů z Liberce. Prý se má končit na vrcholu… Jenže s tím na něj nechoďte. Rodák z Chotěboře by rád sbírku tří volejbalových titulů (ten první získal před patnácti lety, ten druhý loni) ještě rozšířil.

„Domluvil jsem se, že budu pokračovat," řekl po finále extraligy excelentní blokař.

V něm favorizovaný Liberec vyhrál 4:2 na zápasy. „Z posledních dvou titulů byl každý jiný. Dnes to korunovala báječná atmosféra. Brno se vzchopilo, vstalo z mrtvých. Zkušeností jsme dotáhli ve čtvrtém setu náskok soupeře a zápas zvládli," popsal rozhodující okamžiky šestého finále.

Ten přiznal, že po prvních dvou hladkých výhrách 3:0 na severu Čech takový odpor Brňanů nečekal. „Mysleli jsme si, že bude cesta snadnější. Opak byl pravdou. Brno začalo doma hrát koncentrovaně, výrazně se zlepšilo. Měli jsme to hodně těžké, honili jsme vše na poslední chvíli," oddechl si Staněk.

Za důležitý faktor považoval, že si hráči Liberce zvykli na prostředí hokejové haly, kde je nejvíce trápilo osvětlení. Hokejistům zářivky v kruhu u střechy nevadí, volejbalisté ale při každém míči obracejí zrak ke stropu. „Už na večerním tréninku před dnešním zápasem jsme tady byli jako doma. Začaly nám jít i rychlíky. Dali jsme se do kupy, což rozhodlo," tvrdil Staněk, který nejvíce ocenil diváckou kulisu.
„Taková nebyla ani v Liberci na hokeji. Nevyjímaje play off. Na volejbal je to neskutečné. První dva zápasy nám bouřlivé prostředí uškodilo. Už jsme si na něj ve třetím utkání zvykli. Jsem rád, že přišlo tolik lidí, i když byla většina domácích. Volejbal se hraje pro české lidi," dodal Staněk.

Ten má co srovnávat, devět let odehrál ve francouzské nejvyšší soutěži v klubech Séte a Toulouse. Tam však titul nikdy nezískal.
„Nyní ze mě všechno spadlo, cítím velkou úlevu. Vyhrát dvakrát za sebou je něco úžasného. V hlavě si to stále přemítám. V mých letech je to fantazie," rozplývá se trojnásobný mistr republiky.