Samozřejmě se nemůže na závodění připravovat tak, jak by bylo potřeba. Bazén je pasé, takže se dá pilovat jen kolo a běh. „Bazény jsou zavřené, takže maximálně můžu v neoprenu do rybníku, ale nezaplavu si v něm dva tři kiláky, které potřebuji,“ uznala havlíčkobrodská závodnice extrémních triatlonů, která si ale jakousi náhradu za plavání našla. „Jsou to gumové expandéry, je to takový trenažér, kdy posilujete svalstvo, které používáte při kraulu,“ prozradila Kocúrková.

Další dvě discipliny triatlonových závodů, ale trénovat může – běh a jízdu na kole. „Chodíme běhat do lesa a o víkendu pak jedeme na kolo. Když pak jedeme přes obydlenou část, tak nasadíme šátek, aby sportování bylo podle regulí,“ řekl Kocúrková, která si bere roušku nebo šátek i na běhání do lesa. I přesto že se v ní nedá příliš dobře dýchat. „Je pravda, že se s tím moc běhat nedá, ale máme ji na krku a když potkáme lidi, tak si ji nasadíme. Ale většinou narazíme maximálně na srnku nebo zajíce,“ usmála se Kocúrková.

Za barákem má les

Ta je ráda, že za domem má hned přírodu. „Vyběhnu za barák a jsem v lese. Přeci jen by bylo horší muset běžet přes celé město, než bych se dostala do lesa,“ přiznala Kocúrková. Ta se s manželem snažít přes karanténu dohnat doma to, co během závodního roku nestihnou. „Jak stále někde jezdíme nebo trénujeme, tak není čas na práce doma. Takže malujeme pokoje a děláme úpravy na baráku,“ naznačila aktivity Kocúrková.

Ta se snaží zároveň i motivovat k velký výkonům při přípravě. „Přeci jen motivací jsou pro mě velké závody, které jsou v zahraničí a když slyšíte prognózy, že se nebude moci cestovat. Chystali jsme se v do Polska, do Himalájí… Rozhodně se ale nehroutíme, uvidíme, jak se situace vyvine,“ potvrdila pětatřicetiletá závodnice, která tak sleduje email a samozřejmě stránky závodů, kde pořadatelé aktualizují své rozhodnutí. „Prozatím žádná opatření nedělají a vyčkávají,“ dodala.