Extrémní triatlon se konal na začátku října, takže ani počasí neslibovalo procházku růžovou zahradou. „Hned na začátku nás přivítalo téměř zimní počasí. Tři stupně a celodenní slejvák, s nervozitou jsem sledovala předpověď počasí na sobotní závod,“ prozradila havlíčkobrodská triatlonistka. Na tu čekalo v jezeře Blacklake 3,8 kilometrů plavání – voda měla 13 stupňů, 187 kilometrů na kole skrz kopcovitou oblast Černé Hory a na závěr pak 42 kilometrů na kole přes skaliska Durmitor parku.

„Při plavání byl největší problém s viditelností přes hustou mlhu, kdy jsem neviděla bójky. Myslela jsem si, že budu na konci startovního pole. Nakonec se ukázalo, že jsem vylezla osmá a jako první žena ze dvou startujících. Problémy s hledáním bójek měl opravdu každý,“ popsala Kocúrková.

Po vyběhnutí na břeh čekala triatlonistku z Vysočiny teplota na bodu mrazu. „Klepala jsem zubama, tak jsem se zahřála teplým čajem. Po bitvě v depu jsem vyrazila na kolo. Prvních třicet kilometrů se svištělo po rovince nebo z kopce. Pak ale přišel pořádný kopec, ale aspoň jsem se zahřála,“ usmála se Kocúrková. „Musím říct, že kolo je zde zážitek, prudké dlouhé sjezdy, ale i výjezdy, nějaké ty roviny, kde to sviští jako blázen, výhledy k nezaplacení, prostě krásná cyklistika,“ dodala.

Posledních třináct kilometrů ale bylo náročných, nejen že na českou triatlonistku čekalo dlouhé stoupání, ale také slušný déšť. Když zakončila jezdeckou část, tak se rozeběhla už jako jediná žena k běhu.

„Čeká nás deset kiláků po silnici, než naběhneme do horského terénu, ani jeden ještě netušíme, co za šílenost nás čeká, myslím, že to netušil vůbec nikdo,“ uznala náročnost Kocúrková. V průběhu běhu v horském terénu začalo pršet a sněžit zároveň. „Ve tmě, větru a chumelenici jsme lezli po čtyřech. Navíc jsme několikrát hledali cestu. Deset kilometrů před cílem jsem si řekla, že se do cíle dostanu, i kdybych tam měla dolézt po čtyřech,“ potvrdila Sandra Kocúrková.

Jenže! Havlíčkobrodská triatlonistka doběhla se svým parťákem na občerstvovací stanici, která je na 36 kilometru, až půl hodiny po půlnoci. „Dostala jsme informaci, že to do cíle nestihneme včas a že už tam nikdo nebude, tak prý bude lepší když skončíme zde! Já jsem samozřejmě chtěla závod dokončit, ale osud v tuhle chvilku nestál při mě v dobrém. Nehledě na to, jak moc jsem do cíle chtěla, poručili mi vrátit čip, a tento závod si do deníčku zapsat jako nedokončený,“ smutnila Kocúrková.

Náročnost závodu dokresluje to, že z 29 závodníků dokončilo triatlon jen dvanáct závodníků, a z nich pouze tři se dostali do černého cíle.

„Pořadatelé dostáli svého slova, že se pokusí udělat nejtěžší triatlon, co zatím existuje. Škoda, že závod v podobě jaký byl letos, se již nikdy neuskuteční, pořadatelé se rozhodli na příští rok udělat snazší variantu a vynechat onen horský běh. O to víc je pro mě tohle nedokončení hořké, a po pravdě ještě dlouho to budu v sobě zpracovávat, než se s tím smířím a nechám to jít,“ dodala Kocúrková.