Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mistr Jakhel říká o karatistovi Pavlu Halamovi, že je zázračné dítě z Čech

Chotěboř – Diváci v hale ztichli a jejich pohledy jsou upřeny na jednoho jediného muže. Ten má zavřené oči a soustředí se. Rytmicky a zhluboka dýchá. Před ním je na nevysokém stojanu vyskládáno sedm hořících bílých stavebních desek. Po chvíli jeho levá paže opíše ve vzduchu oblouk a dlaň naznačí úder.

3.5.2014 1
SDÍLEJ:

Karatista Pavel Halama.Foto: Archiv Pavla Halamy

Tento pohyb několikrát zopakuje a pak to přijde: ruka prochází deskami jako nůž máslem a ty se roztříští na stovky malých kousků. Halou zazní potlesk a uznalé hlasy. Muž se lehce pousměje a ukloní. Exhibice chotěbořského 
a dnes již téměř padesátiletého karatisty Pavla Halamy, českého reprezentanta a čerstvého vítěze Mistrovství Evropy MSKAI CZ (Moderní sportovní karate asociace international) z minulého týdne, právě skončila.

Že vás ještě teď ta ruka bolí, přiznejte se?
No, zapírat nebudu, trošku to cítit je a klidně vám můžu ukázat i další modřiny. Mám jich na těle po „Evropě", kterou jsme minulou sobotu tady u nás v Chotěboři měli, opravdu dost, je to kontaktní sport (úsměv).

Sedm desek najednou, to je podle mě docela dost, ne?
Jak se to vezme. Sedm jsem jich už několikrát dal. Přiznám se, že nyní uvažuji 
o tom, že bych při nějaké další příležitosti zkusil těch desek ještě o několik víc.

Je mi jasné, že za tím jedním úderem jsou hodiny a hodiny tréninku, v čem je ale ten vtip?
Zjednodušeně řečeno: ten úder nesmíte zastavit při kontaktu s první deskou. Musíte ho vést všemi deskami skrz a ukončit ho až pod nimi. Důležitá je hlavně technika úderu, ale i hlava.

OK. Kdo chce, ať si to někde pod dohledem dobrého ortopeda vyzkouší. Nyní mi ale řekněte, jak jste se ke karate dostal a proč jste si vůbec tento sport vybral.
Bojový sport jako takový mě začal bavit poměrně brzy. Už na škole jsem cvičil aikido – sebeobranu a pokračoval 
v tom i na vojně. Pak jsem potkal mistra Pavla Sokola, držitele III. Danu, který se mě zeptal, jestli bych se nechtěl přijít podívat na trénink karate. No, a tak to vlastně nějak všechno začalo. Nejdříve jsem se chtěl učit bojové dovednosti pouze rekreačně, ale pak se to nějak zlomilo a kluci z oddílu mě přesvědčili, že musím s nimi jezdit na zápasy, že jim jeden závodník chybí do týmu a už to bylo.

Zkrátka vás do toho, jak se říká, navlíkli.
Přesně tak. Neskutečně mě to chytlo. Úžasná atmosféra, úcta mezi sebou, to je prostě jiný svět. V bojovém sportu, když něco dokážete, tak si vás opravdu všichni mezi sebou váží a navíc vám to dávají i srdečným způsobem najevo.
V normálním životě se bohužel dost často stává, že když někdo svým umem a pílí jaksi příliš vyčuhuje, tak mu lidská závist a hloupost, obrazně řečeno, poškrábe auto. Přitom je jasné, že čím více bude v naší zemi úspěšných lidí v čemkoli, tím lépe se všichni budou mít. Ale to už jsem někde jinde, raději se vrátím ke karate, viďte?

Jasná věc.
Zkrátka: začal jsem daleko více trénovat, sportovní boj – kumite mě velmi motivovalo. Dva soupeři, ale jenom jeden z nich může být vítěz, rozumíte? Před důležitými zápasy jsem makal třeba i šestkrát týdně a třífázově. Hodně lidí se mě ptalo: Jak to vůbec zvládáš? Máš rodinu, firmu. Odpovídal jsem jim, že docela normálně, protože chci. I teď, když mám chvilku, vyběhnu z kanceláře a půl hodinky si někde v klidu projedu svoje speciálky – techniky do zápasu.

Kdo vás tímto zajímavým sportem provázel? Který z trenérů vám nejvíce dal, na kterého rád vzpomínáte?
Na počátku to byl již zmíněný Pavel Sokol. Později, když už jsem šel sportovně nahoru, mě velmi pomohl můj kamarád Radek Klabeneš, který mi dělal sparing partnera. Kumite totiž musíte trénovat ve dvou. Bez určité vzájemné oddanosti a nadšení se to neobejde. Když jedete naplno, tak to občas  ulítne, karate je sport, který  bolí, musíte si zkrátka v té dvojici umět vyhovět. Jinak na republikových soustředěních mě driluje mistr Miroslav Zezulka, držitel V. Danu, který je současně i koordinátorem MSKAI CZ, a na evropské a světové úrovni slovinský Mistr prof. dr. Rudolf Jakhel, držitel IX. Danu, reprezentant bývalé Jugoslávie a někdejší trenér týmu Německa, který je šéftrenérem Moderního sportovního karate a zakladatel direktivní metody výuky.

Vzhlížel jste někdy k některému ze světových karatistů?
Samozřejmě. Velmi se mi líbí například Rafael Aghayev z Ázerbajdžánu, v našem stylu je nejlepší Švýcar Fehmi Mahalla. Připomenu, že oba jsou světovými šampiony. S Feh-mim mám navíc tu čest často trénovat na soustředěních 
v Chorvatsku. V této souvislosti na sebe prozradím, že jsem jako kluk vyrostl na filmu Rocky. Balboa (Sylvester Stallone) – boxer s obrovským srdcem, který se nikdy nevzdává – tak to prostě mám 
i já. Když mám před zápasem, tak si tu inspirující muziku pouštím do sluchátek, abych se více motivoval. Dost možná, že i díky ní si držím to nadšení a kondici, tu chuť 
poměřit se s daleko mladšími soupeři, zápasit s nimi a ukázat jim, že ještě nepatřím do starého železa.

Jakých úspěchů jste v karate dosáhl?
Tak toho nejčerstvějšího jsem dosáhl minulou sobotu tady v Chotěboři. Na „Mistrovství Evropy MSKAI CZ 2014" jsem vybojoval první místo v kategorii jednotlivců muži absolut +35 let a s chotěbořskými odchovanci i první místo ve velmi prestižní kategorii Team. Zde jsem 
5 ku 3 porazil dnes asi nejlepšího německého borce Michaela Borga, prostě nádhera. Ovšem za úplně největší úspěchy považuji umístění, která jsem získal na světových šampionátech bez rozdílu stylu. Například v roce 2007 jsme jako Team MSK CZ získali 1. místo na „5th World Karate Championship For Club Italy" v Caorle a o dva roky později jsem byl na podobné světové akci třetí v kategorii jednotlivců muži absolut +21 let ve váze +75 kg. Mně v tu dobu bylo 45 let. S týmem jsme také v Itálii udělali druhé místo na „6th World Karate Championship For Clubs", tam nás porazilo jen Rumunsko. Vzpomínám si, že tenkrát za mnou přišel i ředitel turnaje Mistr Bartoleti, držitel IX. Danu, a řekl mi: „Pavle, získat na této úrovni ve svém věku medaili a bojovat s tak mladými borci, to je opravdu zázrak, mohu se 
s tebou vyfotit?" Dodnes si toho neskutečně vážím, všichni mě hnali dopředu 
a povzbuzovali. Víte, v Itálii je karate nesmírně populární sport. Tehdy na těch závodech startovalo 1 532 bojovníků ze 137 zemí světa, na zápasy chodilo běžně sedm tisíc diváků, kteří dokázali vytvořit neopakovatelnou atmosféru. Dále jsem ve svém stylu držitelem sedmi titulů evropského šampiona MSKAI, čtyř titulů mistra republiky MSKAI a mám spoustu jiných umístění z různých turnajů. Rád bych uvedl, že velkou poctou pro mě bylo i zvolení Sportovcem roku 2003 Kraje Vysočina i Sportovcem roku města Chotěboř.

Kam všude jste se díky karate podíval?
S týmem MSK CZ jsem projezdil prakticky celou Evropu, ale zvou nás třeba i na mistrovství světa do Brazílie, v květnu je v Polsku mistrovství Evropy bez rozdílu sty-
lu a podobně. Mnohdy je to 
i otázka peněz. Dost lidí 
z týmu jsou studenti…

Rozumím. Řekněte mi ještě: Co vám tento sport vzal a naopak?
Sport mi jenom dal. Spoustu skvělých přátel po celé Evropě i světě, nádherné zážitky, když se to povede, ten pocit bych přál opravdu každému. Česká vlajka stoupá, zní naše hymna, oči vlhnou, srdíčko buší, prostě nádhera. Ano, stojí to čas, velké úsilí, sebezapření, hektolitry potu. Velmi důležitá je ale i podpora rodiny.

Co zranění?
V posledních dvou letech jsem měl poměrně vleklé problémy s tříslem, od konce roku 2012 jsem nezávodil, až teď, ten minulý víkend, takže jsem byl po té pauze velmi nervózní, jak to půjde, ale cítil jsem, že jdu zápas od zápasu nahoru.

Věnujete se talentům?
Ano, snažím se trénovat 
a na zápas připravovat nové talenty, jakými jsou například Vojta Zoubek (hnědý pás) či Ivan Brabec (zelený pás) z našeho oddílu v Chotěboři.

Doporučil byste karate mladým?
Jednoznačně. Je to nádherný a hlavně férový sport, který má svá pravidla. V karate se žáci naučí spoustu dovedností, sebeúcty i respektu k druhým. Chce to jen chuť a zdraví.

Čas od času jsme v průběhu  našeho rozhovoru narazili na evropský šampionát MSKAI, který se minulou sobotu uskutečnil v chotěbořské sportovní hale. Povězte mi o něm něco málo.
Šlo o velmi prestižní turnaj, kterého se zúčastnilo na 130 závodníků z mnoha zemí Evropy. Divácká kulisa byla úžasná, tak jako dosažené výsledky českých, respektive chotěbořských, borců, kteří se v obrovské konkurenci dokázali prosadit a vyhráli
i velmi ceněnou kategorii týmů. Porazili všechny, koho jim los postavil do cesty: favorizované Německo A, vynikající Poličku, Zábřeh a ve finále pak i skvěle bojující tým Brna. Myslím, že stojí za to zmínit, že v týmové soutěži  reprezentovali, pod vedením kouče Radka Klabeneše, ve složení: Lucia Motlová, Pavel Halama, David Hons, Vojtěch Zoubek, a jako náhradníci Kristýna Krejzlová a Ivan Brabec.

Autor: Jaromír Kulhánek

3.5.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Mistry se o víkendu stali softballisté Havlíčkova Brodu (na snímku), kterým se podařilo navázat na loňskou sezonu a získali druhý titul v řadě.

Softballisté Havlíčkova Brodu obhájili extraligový titul

Poslanec Martin Lank

Martin Lank: Největší klad programu Realistů je jeho reálná splnitelnost

Předseda strany nemůže zůstat za bukem, říká Jan Veleba

Vysočina - Jediný předseda celostátní strany z Vysočiny Jan Veleba jde i do těchto voleb. Je lídrem Strany práv občanů (SPO) pro Vysočinu.

Motocyklista skončil na zemi

Chotěboř - V úterý 17. října odpoledne kolem šestnácté hodiny došlo k dopravní nehodě v Chotěboři.

Nejtepleji bylo v září v Dukovanech, nejvíc pršelo ve Velké Bíteši

Třebíčsko, Vysočina - Září bylo oproti průměru neznatelně chladnější. Průměrná měsíční teplota na Vysočině byla 11,4 °C, což představuje odchylku -1 °C od dlouhodobého normálu za období 1981 - 2010.

OBRAZEM: Dušičky. Svátek mají i květináři

Havlíčkův Brod - Dušičky, svátek zesnulých, který každoročně připadá na 2. listopad, je pro mnohé květináře na Havlíčkobrodsku jedním ze svátků, kdy jejich obchody navštíví během roku nejvíce lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení