Havlíčkův Brod byl divácky i svým prostředím hodně oblíbený, v posledních třech sezonách získal titul ČR. Velkou zásluhu na skvělých sezonách měl manažer týmu Miroslav Jinek, který se nyní bude soustředit na mládež.

Říká se, že jednou něco hezkého končí a zároveň něco hezkého začíná. Co to znamená pro vás?
Pro mě to znamená, že prozatím končí éra extraligy. Myslím, že jsme toho dokázali za čtyři roky dost. V prvním roce jsme skončili na třetím místě, následně získali tři tituly ČR, vyhráli jsme český pohár. Dále jsme odehráli dobré zápasy v Champions league a zanechali jsme dobrou stopu v Evropě.

Jaké jste měl ohlasy na vaše domácí prostředí, kde zejména v zápasech play-off a v pohárových zápasech to byl pěkný hukot?
Všichni se k nám těšili. Bylo to díky „Rebelákům", kterým bych chtěl tímto poděkovat. Oni byli hlavní motor té kulisy. Oni umí cíleně fandit a umí ho řídit.

Určitě vrcholem byl zápas s Düsseldorfem…
Bylo zde osm set lidí, pořád jsem navyšoval kapacitu. Lidé volali, prosili o místa. Hodně lidí ani o tom zápase nevědělo.

Kterého ze tří titulů si nejvíc vážíte?
Těžko říci. Nejlehčí titul byl letos, protože Morizono si při těch zápasech hrál svoji soutěž. Ten je hráčsky úplně někde jinde. Největší nervák byl první titul a druhý titul byl zase úžasný v tom, že jsme domácí zápas 3:0 prohrávali a dokázali ho otočit. Cením si všech titulů, ale toho prvního nejvíce.

Čím vás extraliga stolního tenisu obohatila?
Především jsem poznal, jak se dělá vrcholový sport. V prvním roce jsem se rychle oklepal a začal jsem si to řídit sám. Myslím si, že s pomocí Petra Korbela, Tomáše Demka a těch lidí, kteří se okolo toho pohybovali, vše dopadlo nejlíp, jak dopadnout mohlo. Jediné, co mě mrzí, je, že jsme neudělali medaili v poháru ETTU. Za poslední dva roky jsme v extralize neprohráli, naše suverenita byla velká. Dále jsem poznal super lidi Pepu Šimončíka, Tomáše Treglera, Pavla Širučka a o Petru Korbelovi se ani nemá cenu bavit, to je naše legenda.

Petr Korbel byl ten, kdo vám předával zkušenosti ze zahraničí?
Přesně tak. Nenuceným způsobem mě tlačil k tomu, aby to bylo hodně podobné jako v zahraničí. Letos jsem se byl podívat na finále německé bundesligy a musím říci, že jsme to dělali velmi slušně. Měl jsem radost z toho, že to přední české kluby začaly kopírovat.

Jste známý tím, že všechny zápasy jste neuvěřitelně prožíval. Nebude vám adrenalin z lavičky chybět? Nelitujete toho, že vrcholový pingpong v Havlíčkově Brodě končí?
Já o adrenalin nepřijdu. Teď jsem byl s mladými na mezinárodním turnaji v Praze. Když naši kluci hráli družstva a měli to 2:2 na zápasy, to byly teprve nervy, musel jsem odejít ven.

Jak vnímáte okolí, kterému jste nabídl velmi kvalitní sport, a najednou nebude moci na stolní tenis chodit?
To je těžko říci. Já vždy diváky miloval, ale poslední dobou mi vadilo, že si lidi začali zápasy vybírat. Kdyby byla hala plná pořád, tak to neopustím. Přijelo sem Ústí a přišlo jen sto lidí. Nebo na semifinále se Sokolem Hradec Králové přijde sto čtyřicet lidí a to mi prostě vadilo, protože na první semifinále tady bylo čtyři sta diváků. Když přijel Düsseldorf, tak mě tribuny přišly na patnáct tisíc a na vstupném jsem vybral deset tisíc. Udělám to pro lidi, pro stolní tenis, ale zpětná vazba při slabších týmech nebyla. Podle mě je všeho do času, a je dobře, že se na nějaký čas skončilo.

Máte už něco v plánu?
Za čtyři roky sem chci dotáhnout zase nějaké áčko pro extraligu, bude na to vybudované celé zázemí v areálu bývalé zemědělské školy. Bude tam ubytování, kondiční fit-centrum, mládežnická akademie. Moje myšlenka je ta, aby zde A-tým i trénoval a pomáhali dětem.

Zmínil jste akademii. Mládež rovněž už děláte tři roky. Jakou máte základnu a jaké máte cíle?
Už dnes máme nějakých patnáct dětí a celkově bude v akademii třeba třicet čtyřicet dětí, a když k nim přibudou rodiče a připojí se další lidi, bude chodit na zápasy kolem tři sta lidí. Bude to zajímavější.

V tomhle jste se s Petrem Korbelem názorově rozcházeli, když chcete, aby A-tým trénoval v Havlíčkově Brodě?
Ne to určitě ne. Já jim neměl co nabídnout. Mohli by trénovat na Ostrově, ale v tu chvíli by Ostrov nebyl kulturním domem, ale sportovní halou určenou na pingpong, což si nemohu vůči městu a lidem dovolit. Kulturní dům vždy bude kulturním domem.

Vrátíme se k akademii…
Chceme vytvořit do budoucna čtyři mládežnické kategorie, což jsou nejmladší žáci, mladší žáci, starší žáci a dorostenci. Trénovat bude Karol Korbel (otec Petra Korbela – pozn. autora), dále pan Poljak, který je velice kvalitním trenérem, a třetím trenérem bude František Kanta, který zároveň bude hrát I. ligu za Borovou u Poličky. Na rozjezd budeme mít dvě kategorie, nejsilnější budou mladší žáci, kde máme devět kluků z krajské špičky.

Jak se akademie bude jmenovat?
Název nemáme, ale pravděpodobně zůstane HB Ostrov.

Jaké budou mít rodiče náklady, pokud budou chtít mít dítě ve vaší akademii?
Částka pro stále členy akademie je 2500 Kč měsíčně, která kromě bot a potahů zahrnuje vše. Pro členy akademie bude vybudované moderní prostředí s dvanácti tréninkovými stoly.