Později se stal členem tamního šachového oddílu Kovofiniš Spartak Ledeč nad Sázavou a v časech učňovských, tedy počátkem šedesátých let, hrával šachy závodně za Vodní stavby Tábor.

„Na léta, která jsem šachově prožil v jižních Čechách, dodnes rád vzpomínám. A myslím, že právě tam jsem dosáhl svých největších úspěchů. Dvakrát jsem byl druhý v krajském přeboru a později jsem si zahrál i národní republikové polofinále v Pardubicích," zavzpomínal Václav Paulík, dnes stále aktivní činovník a hráč TJ Jiskra Havlíčkův Brod a v minulosti i dlouholetý předseda Krajského šachového svazu Kraje Vysočina.

Bohatý šachový život ale prožil i později ve středních Čechách, kde byl hráčem Spartaku Kutná Hora, a také v letech vojenských. „Vojákoval jsem v Uherském Hradišti a stál jsem tam u zrodu oddílu Dukla Uherské Hradiště. Ač se to nezdá, i na vojně se šachy hrály dost a také velice dobře. Po roce 1968, to už jsem byl v Českých Velenicích, jsem se probojoval do polofinále armádního přeboru a dvakrát jsem se dokonce dostal až do finále, které se hrálo v tehdejším Ústředním domě armády v Praze," pokračoval Paulík.

Po roce 1970 zakotvil definitivně v Havlíčkově Brodě a působil jak v Dukle Havlíčkův Brod, tak ve Slovanu, a až do současnosti v TJ Jiskra Havlíčkův Brod.

Václav Paulík odehrál tisíce partií. V roce 1958 měl dokonce možnost, a to v ledečské restauraci Sázava, sehrát simultánní partii s legendárním Luďkem Pachmanem.

„Hrál jsem také s Miroslavem Filipem a obě partie s těmito celosvětově uznávaný-mi velmistry jsem samozřejmě prohrál. Ale o to vůbec nešlo, byl to neopakovatelný zážitek," dodal Paulík.

Jeho vzorem je Tal

Coby šachista je vyznavačem ostrých gambitových a protigambitových zahájení.

„Mým celoživotním vzorem je lotyšský velmistr Michail Tal, jehož ostrý a nesmlouvavý styl hry jsem obdivoval. Mám rád vyhrocené pozice, příznivcem pozičního šachu rozhodně nejsem, rád své soupeře na šachovnici překvapuji," usmál se Paulík. Jako důkaz tohoto jeho šachového kréda přinášíme partii, kterou Václav Paulík sehrál s Jaroslavem Novotným.