Florbal byl na přelomu tisíciletí především školní kratochvílí. Hráli ho učitelé s žáky. Centrum bylo hlavně ve zmíněné Nové Cerekvi. „Tam jsme měli soutěž neregistrovaných. Pak počet zájemců narostl natolik, že jsme založili oddíl a přihlásili první soutěž,“ vrátil se v čase do roku 1999.

V těch dobách to byl sice také florbal, ale za podmínek, které v současné době vyloudí úsměv na tváři. „Vedle Míry Nováka, který dělal na škole v Nové Cerekvi ředitele, byl průkopníkem také Luděk Charouzek. Ten přivezl z mistrovství světa v Praze první florbalky,“ neupřel zásluhy o rozvoj dalšímu učiteli.

Ty byly hodně odlišné od toho, co hráči drží v rukách nyní. Lidově řečeno, byly takové humpolácké. „To byly násady, připomínalo to tyčky k rajčatům,“ zasmál se Jiří Kučera. Hrálo se ale s nadšením. V Novocerekvické lize i později v oficiálních soutěžích. „Rád vzpomínám na jakýkoliv postup,“ odmítl kategorizovat úspěchy oddílu.

Modrožlutí roky hráli druhou nejvyšší soutěž. V play-off první ligy to dotáhli nejdále do semifinále. Pak přišel sestup a opětovný návrat. To bylo před devíti lety. Tehdy se o patro výše neposunulo jen áčko. Béčko si vybojovalo účast v celostátní soutěži, ženy překročily brány kraje. A jejich trenér při tom přišel o vlasy, na nichž si zakládá. „Nebylo to za trest, to bylo stříhání za odměnu,“ ujistil.

Byla to reakce především na návrat áčka do první ligy. „Klukům se to tři roky nedařilo. Říkali, až to zvládneme, tak tě ostříháme. Pak se jim to povedlo a já v návalu těch pozitivních emocí povolil,“ říkal se smíchem Jiří Kučera.

V posledních letech jsou florbalisté Spartaku účastníci Národní ligy. Po vyšších patrech pokukuji spíš ženy. „Rádi bychom tu hrály první ligu,“ naznačil plány předseda.