Přijal české občanství, dostal se na řadu let do reprezentace. Sedmkrát si za ni zahrál na světovém šampionátu, před čtyřmi lety startoval na olympiádě v Riu de Janeiru. Přes angažmá v Polsku a Francii spojil svou sportovní dráhu hlavně s pražským El Niněm. Letos v létě však neodolal vábení ambiciózního nováčka extraligy a oblékl dres HB Ostrov Havlíčkův Brod, se kterým cílí na ligový titul.

Teď už ale vydechuje. Nasává kouzlo blížících se nejkrásnějších svátků v roce. „Letos to byl takový smutný rok. Všichni si teď Vánoce zasloužíme. Při těch problémech, které jsme řešili a museli jsme se jim postavit, máme nárok na trochu té pohody,“ svěřil se brzy jednačtyřicetiletý hráč, kterému se přezdívá Kaťuša.

Na ukrajinské pravoslavné svátky už jen vzpomíná. Ty jsou podstatně chudší než Vánoce v Čechách. „Vrcholem je mše, nemáme slavnostní večeři, ani dárky si nedáváme,“ popsal nejzásadnější rozdíly. Také menu vypadá méně lákavě. „Většinou se jí rýže s hrozinkami,“ vysvětlil Dmitrij Prokopcov.

Štěpán Vácha je brankářskou nadějí havlíčkobrodského klubu.
Říkají mi Afghánec, směje se brankář Vácha

I proto ho Vánoce v nové vlasti okouzlily. „Mám rád obchody, setkávání se s přáteli. Duch českých Vánoc funguje, je to něco nádherného. Každý rok si to moc užívám,“ ujistil.

Sváteční tabuli má rád tradiční. Pochutná si na kaprovi a bramborovém salátu. „Nikdy jindy v roce tohle jídlo nemám, proto se na něj tak těším. Kapr a salát, to jsou pro mě pravé Vánoce,“ zasnil se. Krotit v jídle se nehodlá a nemusí. „Zatím to mám tak, že všechnu energii, kterou přijmu, zase vydám. Netloustnu. Snad mi to ještě pár let vydrží,“ vyslovil přání.

Kdyby letos pár kilo přibral, může být relativně v klidu. Extraliga stolního tenisu zatím nemá stanovený termín restartu sezony.

Dmitrij Prokopcov
Se stolním tenisem začínal v šesti letech v rodném Simferopolu na ukrajinském Krymu. Přes SAKI Krym a KOD Kyjev se dostal do Česka, kde postupně hrál za NH Ostrava, El Niňo Praha a od letošního léta za HB Ostrov Havlíčkův Brod. Zkusil si i ligové soutěže v Polsku a Francii. Reprezentoval Ukrajinu a poté i Českou republiku. Startoval na olympijských hrách v Riu de Janeiru, v součtu jedenáctkrát si zahrál na mistrovství světa, třináctkrát na evropském šampionátu. Životní motto má: „Na kolenou nás nikdo neuvidí.“