V loňském roce si Jonáš Mareček nadělil ke svým kulatým narozeninám pěkný sportovní dárek. Necelý měsíc před oslavou dvacetin si připsal první start ve Světovém poháru. V Oberhofu byl členem české štafety.

Po zhruba deseti letech kariéry. Na své začátky zavzpomínal v nedávném medailonku pro stránky Českého biatlonu. „Byl jsem s tátou na nějakých cyklo závodech ve Vysočina areně,“ ohlédl se do minulosti Mareček. „Bylo tam tenkrát i střílení ze vzduchovky a mě to docela bavilo. A protože taťka znal Miloše Buchtu, který tady tenkrát trénoval mladé biatlonisty, tak mě k němu dal.“

Talentu měl rodák z Nového Města na Moravě dost a začal ho postupně uplatňovat. „Prvním velkým závodem pro mě bylo mistrovství republiky. Následně jsem se kvalifikoval i na své první mezinárodní závody. Ty byly shodou okolností také tady v Novém Městě na Moravě,“ pokračuje ve vzpomínkách Mareček.

Sprinter Eduard Kubelík po úspěšném evropském šampionátu v Tallinnu s trenérkou Evou Suchou.
Cíl pro tento rok? Maturita, směje se jihlavský sprinterský talent Kubelík

V juniorském věku přišly i první úspěchy. V roce 2020 vybojoval se štafetou na MS stříbro, o rok později bronz. V právě skončené sezoně 2021/2022 si připsal další dva, tentokráte už individuální, starty ve sprintech mužského Světového poháru. Naplno se však prosazoval ve své kategorii.

Na mistrovství Evropy v Pokljuce získal zlato ve sprintu a bronz ve smíšené štafetě. Únorový světový šampionát v americkém Soldier Hollow pak přinesl Marečkovi dosavadní nejlepší výsledek kariéry. Titul mistra světa ve vytrvalostním závodě. „Nemyslel jsem si, že bych mohl vyhrát se dvěma chybami. Ale také ostatní dělali chyby a já jsem tak dostal šanci. Při čekání v cíli jsem byl hodně nervózní,“ popisoval svoje pocity úřadující mistr světa na svazovém webu.

Nadcházející sezona bude pro Jonáše Marečka hodně důležitá. Měl by se více prosadit ve Světovém pohár v reprezentačním A týmu. K tomu by mu měly dopomoci i tréninky v mateřském areálu v Novém Městě. „K Vysočina Areně mám krásný vztah. Strávil jsem tady nejvíce času ze všech míst v posledních šesti sedmi letech života. Vždycky jsem rád, když tady mohu trénovat. Mám tady klid, protože přes léto a podzim tady skoro nikdo není,“ uzavřel svůj biatlonový medailon.