Oběma Čechům se nevedlo v souboji s lídrem Ligy ACB dle představ. Tomáš Satoranský dokonce nezaznamenal ani bod a skutečně na rozhovor nedorazil, jejich nový tým ale zvítězil o dva body a v tabulce se posunul na první místo. A to je i podle Veselého (4 body, 2 doskoky, 2 asistence) to hlavní.

Honzo, co adaptace? Jak jste zatím v Katalánsku spokojený?
Po životní stránce super. Ve srovnání s Istanbulem je Barcelona malé město. Auto používám v podstatě, jen když jedu na trénink a zápas. Jinak chodím všude pěšky, při nejhorším taxíkem, abych nemusel hledat parkování.

Deník navštívil basketbalové utkání Barcelona - Tenerife. Jan Veselý (vlevo) a Tomáš Satoranský při rozcvičce.
VIDEO: Deník na basketu v Barceloně. Češi v hledišti i naštvaný Satoranský

A po basketbalové stránce už jste se taky zabydlel?
Zvykám si na novou roli v týmu. Mám méně minut, chodím do hry později z lavičky. To jsou změny, na které potřebuji čas, snažím se na tohle připravovat psychicky, bojovat sám se sebou. Není to jednoduché, jít do zápasu třeba po devíti minutách první čtvrtiny a v podstatě hned absolvovat sprint. Člověk se do toho musí dostat, i proto je to víc o hlavě. Ale jsem za tuhle zkušenost rád. Doufám, že se to bude zlepšovat.

Dýchla na vás hned jedinečná atmosféra FC Barcelona a filozofie „Více než klub“?
Jde opravdu vidět, jakou má klub historii, jak moc ho fanoušci mají rádi a fandí mu. Každý zápas je plno. I v neděli ve 12.30. Oproti Fenerhabce je to malá hala (istanbulská arena pojme přes 13 tisíc diváků, barcelonská 7235, pozn. red.), to je pro mě další změna.

Hned vedle Palau Blaugrana je slavný Nou Camp…
Na fotbale jsem ještě nebyl. Ještě jsem neměl čas a energii. Ale chystám se na nějaký dobrý zápas.

Zdroj: Deník/Ivan Němeček

Jak moc s adaptací pomáhal Tomáš Satoranský?
Už tady žil, zná město i klub. Vedení se tady za dobu, co byl v NBA, myslím si, docela změnilo. Ale já vlastně nějak moc pomoct nepotřebuji. Spíš jde o věci mimo hřiště.

Takže se hodně stýkáte i mimo arénu?
Snažíme se, ale měsíc teď byl hektický, pořád jsme někam jezdili, byly zápasy. Jsme rádi, že se dostaneme domů a jsme s rodinou. Když je čas, sejdeme se, dáme večeři nebo zajdeme s dětmi do parku. Samozřejmě jsme tu dva Češi, takže k sobě máme blízko.

Jak hodnotíte poslední dvoubodové vítězství nad Tenerife?
Nebyl to úplně krásný basket, ale důležitá je výhra, ta se počítá. Dělali jsme spoustu chyb, ze kterých se musíme poučit.

Šlo o tvrdší zápas, jak těžké bylo prosadit se pod košem?
Bylo to celkem silové. Některé fauly se pískaly, jiné ne. Ale to je basket, rozhodčí nemůžou pískat všechno. Bylo to tvrdé na obou stranách.

Výherci 2. ročníku Zaměstnanecké ligy Deníku SSI Schäfer z Hranic na Moravě vyrazili na Nou Camp na utkání FC Barcelona - Athletic Bilbao.
VIDEO: Famózní Dembelé a 85 tisíc lidí. Borci z Hranic na Nou Campu žasli

Navíc jste hned v prvních minutách zaznamenal dvě ztráty. To asi nebyl nejlepší vstup do zápasu…
Jo. Při první ztrátě tam byla spíš nepřipravenost na zmíněnou tvrdou hru. Pak jsme si mezi sebou přehazovali balon v bedně, to byla taky blbost. Snažil jsem se být agresivní, nedělat blbé ztráty a radši vystřelit, než volit těžkou střelu a hodit míč soupeři do rukou na rychlý protiútok. Potřebovali jsme postavit obranu pět na pět. Nebyla to dnes úplně nádhera, ale výhra je výhra (úsměv).

Během zápasu jste docela často komunikoval s trenérem Jasikevičiusem. Už si zvykáte na nové úkoly na hřišti?
Většinu zápasu jsem odehrál v podstatě na čtverce (pozici power forvarda, pozn. red.). Takže jsme debatovali spíš o tom, kde se mám postavit a jak týmu nejvíce pomoci. A to je přesně ono. Přišel jsem s tím, že chci týmu co nejvíce pomoct na jakékoliv pozici.