Kliknutím zvětšíteFotbalistu Radka Housera znají především příznivci HFK Třebíč, kde působil většinu své kariéry. „Já jsem ale původně začínal s lyžováním,“ překvapuje poprvé pětadvacetiletý sportovec. „Taťka má klub v Třebíči, my jsme ale především přes zimu jezdili do Jeseníků, do Malé Morávky. Tam táta působil, měl tam lyžařskou školu. Pod ním jsem tam vlastně začal s lyžováním. To mi vydrželo do zhruba osmnácti let,“ vysvětluje specialista především na slalom a obří slalom.
Souběžně s lyžemi však Radek Houser krotil i neposedný kožený míč. „Fotbalu jsem vyzkoušel, protože ho hráli všichni kolem mě. Začínal jsem ve Fotbalové škole Třebíč, poté šel do HFK Třebíč. Fotbal jsem hrál až do svých zhruba dvaceti let.“
A rozhodně ne špatně. „V dorosteneckém věku jsem měl možnost odejít na hostování do Zbrojovky Brno. Tam jsem ale na ty kluky nestačil. Byli výkonnostně někde jinde,“ popisuje jednu epizodu svého života Houser. „Navíc jsem se zranil. Takže jsem tam odehrál jen nějaká přípravná utkání, ale žádný mistrák. Vrátil jsem se do HFK, a zde jsem působil do konce své fotbalové kariéry.“
Po konci s lyžováním svět zimního sportu v podstatě na dva roky opustil. „Zůstal mi jen fotbal,“ potvrzuje Houser. „Jenže já prakticky od mala jezdil i na snowboardu. První prkno jsem dostal asi v deseti letech. Rozhodl jsem se tedy, že vyzkouším i nějaké tuzemské závody. První jsem jel na Dolní Moravě v roce 2017. A tam mě to chytlo. Prostředí, lidi okolo, byla tam sranda…,“ vysvětluje další sportovní obrat ve své kariéře.
Postupně došlo k pořizování lepšího vybavení. To bylo důležité, aby soupeřům stačil a mohl se dál rozvíjet. A přestože se snowboardcrossem začínal hodně pozdě, prosadil se i zde. „Pro mě ani tak nešlo o to, že bych začínal pozdě, ale abych vydržel z hlediska zdravotního. Než jsem se dostal na tu profi úroveň, potkalo mě nemálo zranění. Měl jsem vyhozenou klíční kost ve spojení s lopatkou, mám v ruce sedm šroubů. Jinak je to všechno jenom o trénování. Hodně na snowboardu jezdit a věnovat tomu maximální úsilí,“ nemá vlastně žádný zázračný recept na úspěch Houser.
Ani se při poslouchání jeho příběhu nechce věřit, že Radek, který ukončil fotbalovou kariéru kvůli problémům s kolenem a prožil si i další zranění na sněhu, má nadále opravdu ty nejvyšší ambice. „Když jsem se snowboardem začínal, říkal jsem si, že by bylo fajn dostat se do reprezentace. V prvním kroku jsem si dal za cíl úspěch na mezinárodních závodech. To se mi splnilo. Postupně jsem se dostal do Evropského poháru, stal se členem reprezentace. Nyní cílím na Světový pohár, kterého bych se chtěl účastnit pravidelně. A samozřejmě metou nejvyšší je kvalifikovat se na olympijské hry. Teoretická šance tam je, ale musím ještě hodně zabrat,“ culí se Houser.
Jako člen reprezentace je kolegou největší tuzemské snowboardcrossové hvězdy, Evy Samkové. „Evka mi pomáhá především z technického hlediska. Sleduji ji třeba na startovních sekcích, které bývají hodně technické. Ona je jednou z těch, které mají techniku zvládnutou úplně nejlépe a myslím si, že převyšuje i některé kluky,“ netají se obdivem k olympijské vítězce.
Se Samkovou pojí Radka Housera právě i častá zranění. Rodačka z Vrchlabí je známa svými vypadávajícími rameny. „Je pravda, že v současném reprezentačním týmu je málokdo, kdo nebyl alespoň na jedné operaci,“ přikyvuje s úsměvem Houser.
Další, byť vzdálenou, reprezentační kolegyní třebíčského sportovce je i Ester Ledecká. Ta dělí svůj závodní čas mezi lyže a snowboard. „S Ester jsem se setkal jen jednou na soustředění ve Švýcarsku, protože dělá jinou disciplínu a závody nejezdíme dohromady. Ale nějak se s ní víc pobavit, to jsem nestíhal,“ uzavírá svůj sportovní příběh student Masarykovy univerzity v Brně.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
