V kolika letech jste začínal s volejbalem? Kdo vás k němu přivedl?
K volejbalu mě přivedl táta a myslím, že to bylo v roce 1993.

Kde jste začínal? Bylo to v Havlíčkově Brodě?
Volejbal jsem začal hrát v Liberci, kde jsme s rodiči bydleli.

Když jste byl, dítě dělal jste více sportů, nebo byl volejbal volbou číslo jedna hned?
Sport mě provází celý život, vyzkoušel jsem hodně odvětví. Chodil jsem na tenis, pinpong, modelařský kroužek, vodní lyže, motokáry, …

Spoustu sportovců má krizi ve svém sportovním životě, když přijde puberta. Měl jste to taky tak?
Na krizi si nevzpomínám.

PROFIL TOMÁŠE TRNKY
Narozen:
28. 12. 1982
Rodina:
manželka Lenka, děti Tereza a Tadeáš
Kariéra:
H. Brod, Velké Meziříčí, Liberec
Úspěchy:
3. místo v juniorské extralize, 2 děti

Jaké jsou vaše největší volejbalové úspěchy?
Tři roky jsem hrál juniorskou extraligu, kde nejlepším výsledkem bylo třetí místo s týmem z Velkého Meziříčí.

Co vám juniorská extraliga přinesla do další kariéry?
Myslím, že mě bude tato zkušenost provázet celý život. Díky trenérovi Petru Judovi, který nám vytvořil téměř profesionální prostředí, jsem mohl zažít, co znamená se něčemu věnovat naplno a obětovat tomu skoro veškerý volný čas. V té době jsem studoval v Jihlavě. Ráno jsem jel vlakem do Jihlavy, pak na kole do školy v Heleníně. Pak zpět do Havlíčkova Brodu následně vlakem do Měřína, kde nás vyzvedl trenér a dovezl do Meziříčí. Večer pak zpět do Brodu. Toto se opakovalo čtyřikrát týdně.

S havlíčkobrodským celkem jste se vrátil po dlouhých letech do druhé ligy. Byl to pro všechny a i pro vás velký úspěch?
Ano byl jsem rád, že se povedla vybojovat druhá liga, která má lepší úroveň a dává nám možnost se dále zlepšovat.

Jaká je druhá volejbalová liga? Je to velký rozdíl ve srovnání s krajským přeborem, který jste hráli?
Ano, úrovně týmů v druhé lize je lepší, ale některé zápasy z kraje by se s druhou ligou daly srovnat.

Letošní sezona byla tak trochu specifická, ale druhá liga se podařila udržet. Jak vidíte šance týmu do budoucna? Má na to udržet dlouhodobě druhou ligu?
Myslím, že již tuto sezónu uhráli převážně mladší hráči a pokud se je podaří udržet v Brodě, tak tým budoucnost má.

Slyšela jsem, že vy se pomalu chystáte do „volejbalového důchodu“. Je to tak?
Ano. To je pravda. Už letošní sezónu jsem měl domluvený střídavý start za Okrouhlici, kde jsem odehrál pár zápasů. Doma mám dvě nádherné děti a chtěl bych již trávit více víkendů doma.

Jakých bylo více než dvacet let v havlíčkobrodském volejbalu?
Bylo to hezké období. Zažil jsem spoluhráče, kteří jsou již dědečkové a teď mám spoluhráče kterým bych mohl být otcem. Každopádně kolem brodského volejbalu se za ty roky točila a točí skvělá parta lidí.

Volejbal ale prý nepověsíte úplně na hřebík. Budete ještě hrát v Okrouhlici?
Okrouhlice je pro mě srdcová záležitost, kde mám také spoustu kamarádů. Určitě volejbal hrát dál budu a pokud nebude možná nějaká kombinace s druhou ligou, tak půjdu do Okrouhlice.

Máte také zajímavý koníček, děláte kiteboarding. Jak jste se k tomu sportu dostal? Jak dlouho ho děláte?
Děda s tátou mě naučili windsurfing a na vysoké škole jsem objevil v té době u nás novinku - kiteboarding. Jelikož jsme k tomuto sportu neměli žádné informace, tak jsme s kamarády zkoušeli metodu pokus omyl. Nebyl to lehký začátek. Ale tento sport mě neuvěřitelně chytil a díky němu jsem už procestoval hodně míst na světe. První kontakt s kitem jsem měl v roce 2004.

Kiteboarding děláte závodně, nebo jen amatérsky?
V minulosti jsem se pár závodů účastnil, ale teď už jen amatérsky. Za studií na vysoké škole jsem dělal instruktora kiteboardingu.

Kde jste všude s kitem cestoval. A kde se vám nejvíce líbilo?
Již jsem se podíval na Barbados, Mauricius, Zanzibar, Filipiny, Cabo Verde, Fuerteventura a po celé Evropě. Řecko, Itálie, Chorvatsko, Německo, Rakousko, Dánsko, Polsko… Každé místo má své kouzlo a všude jsem zažil spoustu skvělých zážitků. Rád bych se ještě vrátil do Asie, do Vietnamu. A také do Brazílie. Hodně mě zajímá Kuba. Nejhezčí vzpomínky mám z Filipín.

Je to hodně velký adrenalin. Viděla jsem videa, kde se dotyčný pořádně vyboural. Měl jste už taky nějaký nepříjemný zážitek?
Je to adrenalin a nějaký ten šrám k tomu patří. Měl jsem zatím dvě špatné zkušenosti, kdy ještě neznalý poměrů a bezpečnostního systému jsem v Rakousku přistál na jednom karavanu. Za to jsem mohl bohužel sám svojí nezkušeností. A druhý větší karambol jsem zažil v Brodě na letišti, kdy se utrhla tepelná bublina a vynesla mě do vzduchu. Pak jsem z dosti velké výšky spadl na bok. Naštěstí jsem si nic nezlomil. Jen jsem musel dva týdny chodit na odsávání hematomu z boku.

Vy jste sportovec každým coulem, je to tak? Jaké sporty ještě děláte?
Sport je můj život a neznám moc sportů co jsem nezkusil. Mimo zmíněných se věnuji rybaření, vodním lyžím, lezu s dětmi po stěnách, běhám, plavu, běžky, lyže, snowboard, kolo, brusle, padelboarding, beachvolejbal, potápění, motorismus. A má žena by určitě uvedla "párty".

Sportuje celá rodina nebo jen vy?
Ano, manželka také ráda sportuje a děti ke sportu také vedeme.