Jste světoběžník, ale pocházíte z vesnice. S kým jsem se o vás bavil, tak mi zdůrazňoval, že na své Ohaře nedáte dopustit.
Je to tak. Začínal jsem tam s hraním. Máme barák vedle obecního úřadu, kde byl stůl. Jako děti jsme tam chodili. Táta nikdy nehrál, ale když viděl, že mě to baví a jde mi si to, zavolal do Poděbrad. Mým prvním trenérem byl otec Tomáše Pavelky. Tomáš teď hraje za KT Praha a trénuje u nás v Havlíčkově Brodě.

V Čechách jste si udělal jméno jako hráč El Niňa Praha. Kolik jste tam strávil let?
Šel jsem do Prahy na střední školu. Byl jsem tam tedy od nějakých patnácti, přes céčko a béčko jsem se dostal do prvního týmu. V něm jsem strávil pět let. Potkal jsem se s Tomášem Treglerem a Dimou Prokopcovem. Teď v Brodě máme tak trochu staré El Niňo.

Vaší první zahraniční štací bylo Německo?
Ne, Švédsko. V pětadvaceti jsem byl v El Niňu už vyčichlý. S pár lidmi jsem se nepohodl. Proto jsem šel do Helsingborgu. Tam jsem s roční pauzou strávil pět let.

Jak se to stane, že se český hráč prostřelí do Švédska?
Pomohla mi v tom trenérka Andrea Botková, která se znala s tamním trenérem. Nějak se spolu bavili a zmínila se, že nemám klub. Trenér Helsingborgu mě znal z turnajů. Já ho také znal, začali jsme si psát. Domluvili jsme, byla to pro mě velká výzva.

Umíte švédsky?
Všechno řeším anglicky. Zpočátku jsem se snažil švédštinu učit, ale byl jsem líný. Nebylo to nutné, protože tam všichni mluví skvěle anglicky. I prodavačka v obchodě ovládá angličtinu lépe než já.

Je švédština podobná angličtině?
Je to takový mix angličtiny a němčiny. Podoba tam je. Teď jsem schopný, když se Švédové baví, lehce něco pochopit. Neřeknu ale nic.

Jste sběratel zahraničních angažmá. Jednu dobu jste hrál i čtyři ligové soutěže najednou. Jak je to možné?
Některé soutěže jsou otevřené, takže je možnost působit ve víc klubech. Ke švédské lize jsem si tedy přidal druhou francouzskou za Roanne. Rok od roku se to nabalovalo. Kontaktovaly mě kluby, některé jsem oslovil já. Postupně jsem hrál ve Španělsku, Německu, Belgii, Řecku. Procestoval jsem Evropu, ale poslední rok už to byl extrém. Za týden jsem byl také ve třech zemích a hrál tři zápasy.

Cestování je vaším koníčkem?
Neskutečně mě to bavilo. Ve Španělsku jsem se dostal do Sevilly, Valencie, Barcelony, Madridu. Podíval jsem se na hezká místa. Často jsem to spojoval s tím, že jsem zašel na fotbal. Bylo to pro mě spojení příjemného s užitečným. Na druhou stranu to občas už bylo na úkor kvality mé hry, protože toho cestování bylo až moc. Byl jsem unavený, méně jsem trénoval.

Kde jste hrál nejkvalitnější soutěž?
Určitě ve Švédsku. Myslím si, že po Německu, Francii a Polsku je to čtvrtá nejlepší soutěž v Evropě. Švédové jsou výborní, navíc tam působila spousta hráčů z Asie.

Za zásadní angažmá lze označit i to v AEK Atény. Tam jste dosáhl velkých úspěchů.
Na Řecko vzpomínám v dobrém po všech stránkách. Mám rád temperament tamních lidí. Navíc jsme tam udělali dva tituly. Porazili jsme Olympiakos a Panathinaikos, přitom jsme v těch zápasech byli za outsidery. Pořád jsem s klubem v kontaktu, s lidmi z něj se kamarádíme.

V Řecku jste si našel i partnerku. Dovedl byste si představit, že tam budete bydlet?
Ano, líbí se mi tam. Má to ale jednu nevýhodu. Řecké kluby nejsou ekonomicky až tak silné, takže bych kvůli stolnímu tenisu stejně musel cestovat po Evropě. Teď jsem v Brodě a je to pro mě ideální varianta. Nemám si na co stěžovat, mám tu všechno, co potřebuji.

Jak na vaši cestovatelskou duši působí současná doba? V Brodě jste v izovalaci, manažer Miroslav Jinek mluvil o tom, že vám do haly vozí i jídlo.
Není to žádná hitparáda, ale musím se s tím vyrovnat. Byl jsem tři týdny v Řecku, odehrál jsem tam turnaje. S přítelkyní jsme byli na svatbě její sestry. V Brodě jsem teď čtrnáct dnů. Má to i své výhody. Tím, že nemám pořádně co dělat, tak hodně trénuji. Zrovna teď, když mi voláte, tak jsem v posilovně.

Michal Obešlo a jeho cesta po Evropě
Ohaře, Kolín, Čelákovice, Vlašim, El Niňo Praha, Fürstenfeldbruck (Německo), Amiens (Francie), Vilagarcia (Španělsko), Roanne (Francie), Diest (Belgie), BTK Rekord (Švédsko), AEK Atény (Řecko), Antibes (Francie)