Jak moc sledujete olympiádu?
V neděli jsem přijel z dovolené. Takže jsem sledoval jen zprávy. Podíval jsem se na nějaká videa na internetu. K televizi jsem si zatím nesedl.

Vy ve svém sportu máte mistrovství světa, mistrovství Evropy, ale počítám, že olympiáda je absolutním vrcholem. Měl jste to tak?
Samozřejmě. Byla to tak. Myslím si, že to tak má každý sportovec. Olympiáda je vrchol kariéry a nezáleží, jestli se na ni dostanete jednou nebo pětkrát. Stolní tenisté si účasti na olympiádě obzvláště považují, protože v našem sportu není vůbec jednoduché se tam dostat.

Když jste byl v Riu, hrozila nákaza zika. Byli jste už tehdy svázáni omezeními?S tím, co vidím teď v televizi, se to nedá srovnat. Zika hrozila, ale bylo to v médiích hodně nafouklé. My jsme tam tehdy jeli s pocitem, že nám nákaza nehrozí. Atmosféru her jsme si užili naplno.

Takže to byla olympiáda, kde se volně setkávali sportovci z různých odvětví. Potkal jste někoho slavného?
Do Ria jsme přijeli sedm dnů před olympiádou. Proto jsem chodil do posilovny a tam jsem narazil na Djokoviče. Otočil jsem se a drbnul do něj. Bral to sportovně. Ani neměl čas reagovat jinak, protože hned k němu přiběhly Japonky, které se s ním chtěly vyfotit.

Podobně pohodovou olympiádu neprožil Pavel Širuček, který před několika lety působil stejně jako vy v Havlíčkově Brodě. Ten si kvůli pozitivnímu testu nakonec ani nezahrál…
To je obrovská tragedie. Pavel šel v posledních dvou tří letech hodně výkonnostně nahoru, daří se mu i v nesmírně kvalitní polské lize. Postupoval žebříčkem, vybojoval si postup na kvalifikaci. Teď ho potká tohle. Na to není slov. Přál bych mu, aby se podíval na další olympiádu a nezůstaly mu na ní jen tyhle špatné vzpomínky.

Jen o trochu lépe na tom byl další stolní tenista Luboš Jančařík. Ten turnaj strávil v nepříjemné izolaci od okolí. Poradil byste si s něčím podobným?Vyrůstal jsem v Rusku. Od mala jsem byl vedený tak, že se musím přizpůsobit jakýmkoliv podmínkám. Jsem přesvědčený, že Luboš si to v hlavě nastavil podobně. Bojoval, ale druhý zápas mu nevyšel. Škoda, vedl 3:2 na sety a 5:2. Možná, že v tu chvíli se právě ta nekomfortní situace, ve které byl, projevila, a možná proto prohrál.

Neříkáte si teď v duchu, že jste prožil olympijskou epizodu v pravý čas?
Byl jsem na olympiádě za nesrovnatelně lepších podmínek. Na druhou stranu, kdybych teď měl výkonnost a postoupil, jel bych rád znovu. Každopádně, když vidím sportovce, kteří nakonec do soutěží nemohou nastoupit, k tomu prázdná hlediště, tak kroutím hlavou. Pravý duch olympiády tam chybí, je to jako v kostele.