Když jsme spolu mluvili poprvé, tak jste říkala, že se léčíte po zranění. Co se vám stalo?
Měla jsem zlomené hrudní obratle. Stalo se mi to někdy v srpnu na závodech na Slovensku. Nedotočila jsem dvoják, jak jsem dopadla, tak jsem si je zlomila.

Musela jste na operaci?
Ne na tu naštěstí ne. Měsíc jsem ale jenom ležela. Ani na záchod jsem si nesměla dojít.

A to jste byla celou tu dobu na Slovensku?
Jen první týden. A musím říct, že jsem se nasmála. Myslela jsem si, jak není slovenština podobná a kolikrát jsem si ale musela říkat, jakou mluví řečí. (smích) Přišli za mnou, že se musím vycikať. Tak jsem se jich ptala, cože se to musím. Tak mi to vysvětlili. A musím říct, že doktoři i sestřičky byli skvělí.

Muselo to být pro vás psychicky náročné jen ležet, že?
Bylo to šílený. Ten, kdo to nezažil na vlastní kůži, tak to nepochopí. Bylo to něco hroznýho. Naštěstí, ale mám super a báječné rodiče.

David Štěpánek získal cenný skalp. Porazil Tomáše Treglera.
Porazit HB Ostrov? Musel bych si pak najít práci, směje se Štěpánek

Jak jste na tom aktuálně?
Začínám už běhat a celkově se hýbat. Už chodím i jezdit na koni a snad brzy osedlám i motorku.

Na první pohled nevypadáte jako drsná holka od motorek…
To mi říká hodně lidí. Ten kdo mě nezná, tak jen kouká, když se dozví, že jezdím motorkros. Ovšem je fajn vidět, že jezdí čím dál tím víc holek. Loni se to opravdu sešlo a jezdilo hodně holek. Navíc je fajn pozorovat, že mezi sebou máme hezké vztahy. Na trati to sice nevypadá, ale když sundáme helmy, tak v pohodě.

Jak na to reagovala rodina, když jste začala s motorkami?
Mamka nadávala. A vlastně nadává dodneška, že jsem blázen. Přijede se samozřejmě podívat na závody a zafandit, ale není z toho nadšená. Taťka byl a je jediný, který mě podporuje.

Jak jste vlastně k tomuto sportu dostala?
Přes kamaráda. Ten hlavní impuls byl od něj. Já jsem původně jezdila na koních, ale když můj kůň onemocněl, tak jsme ho museli prodat a já jsem přesedlala na motorku. Zaujalo mě to i z toho důvodu, že na motorkách nejezdí tolik holek. Když jsem se někde objevila, tak to byl trhák. Všichni říkali: Ta je hustá, ona jezdí.

Kde jste vlastně začínala?
V Pelhřimově, bydlí tam moje rodiče. Začínala jsem za místní AMK. Pak jsem se dostala do Pacova, kde je tým opravdu jeden z nejvyhlášenějších. Tam jsem poprvé přičichla k vrcholnému motokrosu. Poprvé jsem za něj jela republiku. A teď jezdím za tým Motokros EU ve Světlé.

Jaké byly vaše začátky na motorce?
Byly to nervy a velké přípravy. Člověk vůbec neví, do čeho jde, co ho čeká, kolik závodníků se sejde. Neví, jestli bude hezky nebo bude pršet…. Ty nervy vlastně mám do dneška. Ale pak když už vyjedu, tak to ze mě spadne a soustředím se užívám si jen samotnou jízdu.

Vzpomenete si ještě, kde jste jela svůj první závod?
Myslím, že první bylo Enduro cross country Pelhřimov. V motokrosu to byly asi Dolní Heřmanice.

Nejstarší fotbalový turnaj se možná opět neuskuteční.
Perleťový pohár je v ohrožení. Na vině je dlouhá liga

Je motokros hodně finančně náročný sport?
Motorkros je jeden z dražších sportů. Jenom vybavení – helma, chrániče, boty, oblečení – se počítá v řádu deseti tisíců. Samotná motorka tak to už se bavíme o dvou set až tři sta tisíc, když je nová. Samozřejmě záleží na obsahu. Další náklady jsou registrace na závody, nafta do auta, benzin do motorky.

Co se týče cestování na závody, tak přispívají vám na to kluby?
Záleží na klubu, některé ano. Já si vše platím ze svého. Mám ale výhodu v tom, že mám možnost jezdit s klukama z týmu, kteří mi se vším pomůžou, když potřebuji.

Motokrosem se živíte nebo ho děláte „amatérsky“?
Chodím do práce. Do ledna jsem dělala zootechničku. Od ledna dělám na farmě Ovesná Lhota obchodního zástupce.

Dá se u nás motokrosem uživit?
U nás je to bída. V Čechách je hodně těžké se celkově sportem uživit, natož motokrosem a natož ještě ženská. Letos ale budeme mít první Češku – Kristýnu Vítkovou, která se bude tímto sportem živit.

A co jste vůbec vystudovala za školu?
Mám zemědělku, od mala miluji zvířata a práci kolem nich a s nimi. Tak pro mě nebyla jiná volba. Jsem spokojená a práce mě teď momentálně baví.

Jaký máte za sebou největší úspěch?
Za největší úspěch beru to, když nespadnu a dojedu bez závad a bez zranění. To je pro mě priorita. Ale co byl můj velký úspěch, tak to byl závod na republice v roce 2019, kdy s námi jela i mistryně světa Steffi Laier. To byl můj životní úspěch jet vedle takovéto osobnosti. Sice jsem ji viděla jen na startu a v cíli, ale byl to opravdu zážitek. (smích)

Jak vůbec relaxujete?
Máme dva psy, tak s nimi chodím ráda ven. Když dojde na regeneraci tak jezdím do brněnského centra Maximus. To doporučuji všem. A vlastně relaxuju i na motorce. Člověk si vyčistí hlavu, přestanete myslet na kraviny.