V kolika letech jste začal se zápasem?

Začínal jsem v pěti letech.

A hned jste začal se zápasem, nebo jste zkoušel i nějaký jiný sport?

Ano zkoušel. Chodil jsem na hokej, házenou a zápas. Rodiče mi řekli, ať si vyberu, který mě nejvíc baví.

Jak jste přišel zrovna k zápasu, který u nás není až tolik rozšířený?

Díky mému taťkovi, který zápas v mládí dělal.

Dá se u nás zápasem uživit?

To je těžká otázka, uživit se zápasem dá, jako každým sportem. Ovšem to by zápasník musel být úspěšný na světové scéně a na vrcholu je těžké se udržet.

Jaké zaměstnání by vás tedy mohlo živit?

Chtěl bych být hasičem.

Jakou školu studujete?

Studuji zdravotnické lyceum na SZŠ a VOŠZ v Havlíčkově Brodě.

Jak se dá skloubit studium se zápasením, které je náročné na cestování?

To není vůbec lehké, protože kvůli velkému množství soustředění mám zameškáno třikrát více hodin, než je limit. Takže se musím učit i na soustředěních a až přijedu zpět do školy, tak si všechny písemky dodatečně dopíšu.

A co prospěch, není poznamenaný sportovní kariérou?

Mám dvě trojky a nějaké dvojky, s čímž jsem spokojený.

Kdo je vaším zápasnickým vzorem?

Vzorů mám hodně, ale asi tím největším je Alexandr Karelin, protože to je nejúspěšnější zápasník těžké váhy všech dob. Mezi mé vzory samozřejmě patří i Marek Švec.

Právě Marek Švec je havlíčkobrodským odchovancem, který získal bronzovou medaili na olympiádě. Berete to tak, že byste mohl být jeho nástupcem?

Přál bych si být jeho nástupcem, a ještě víc bych si přál dosáhnout stejných úspěchů.

Říká se, že zápas je jeden z nejnáročnějších sportů, vidíte to stejně?

Na každém sportu je něco těžkého. Ale je pravda, že v zápase musíte mít všechno fyzickou kondici, sílu, techniku, obratnost, rychlost, výbušnost a spoustu dalšího. Ale i když máte všechny tyto prvky, tak to neznamená, že musíte zákonitě vyhrát.

Co je na tomto sportu nejtěžší?

Tréninky, protože na tréninku musíme vše provádět naplno.

Měl jste někdy chvíli, kdy jste si řekl, že už zápasit nechcete, nebo že jste litoval, že jste se nedal na jiný sport?

Takové chvíle už byly, měl jsem období, kdy jsem byl zraněný a nedařilo se mi. Ovšem jediné, čeho lituji, je to, že jsem o tom vůbec uvažoval.

Zmínil jste, že jste byl zraněný. S čím jste laboroval?

Utrhl jsem si přední křížový vaz v koleni, a protože jsem byl moc mladý, nemohlo se to operovat, takže jsem s pomocí fyzioterapeutů posiloval, aby to drželo.

Letos jste se posunul do kategorie juniorů, jak velký je to rozdíl oproti kategorii kadetů?

Obrovský, hlavně co se týče delšího času zápasu, ale i soupeřů, váhy a síly.

Na evropském šampionátu se vám podařilo dost do top ten. Jste s tím spokojený?

Bohužel ne, měl jsem od toho jiné očekávání a udělal jsem mnoho chyb, což je na jednu stranu dobře, protože teď se ty chyby mohu pokusit odstranit.

Jaký máte sportovní sen? Čeho byste chtěl v kariéře dosáhnout?

Můj sen je takový, že lidé si mě budou pamatovat a že o mně budou jednou mluvit jako o někom, kdo něco dokázal. A čeho bych chtěl dosáhnout? Asi jako každý sportovec, a to je olympijská medaile.

Díky zápasení jste projel kus světa, předpokládám, že hlavně Evropu. Kde se vám nejvíce líbilo, a to ze stránky sportovní. A která země se vám líbila?

Sportovně asi Polsko, protože tam mají skvěle zařízená zápasnická střediska. Jinak se mi líbilo nejvícě asi v Subotici v Srbsku nebo ve Vilniusu v Litvě. Ale je pravda, že všude, kde jsme byli, je to skvělé a hlavně zážitky jsou k nezaplacení.