Někdy mě v rybníku mírně brní konečky prstů na rukou. Zaplavu si a je to dobré

Díky dětskému domovu jsem se dostal tam, kde jsem teď

Manžel mě podpořil. Sbalila jsem si osušku, župan, kulicha a termosku s čajem a vydali jsme se k mým rodičům do venkovního bazénu. Vzduch měl 5 stupňů, voda 1,5 stupně. Mazec. Ale ta natěšenost byla podstatně víc, než přemýšlet nad tím, zda mi je zima. Pomalu jsem šla do bazénu s pocity, o kterých všichni píšou. Hlavně to hezky prodýchat… Nadhera! Vylezla jsem ven a protože to bylo tak úžasné, musela jsem tam ještě jednou vlézt. Za dva dny znovu. To už bylo i s ledem.

Za další dva dny jsem si usmyslela, že chci na rybník. Vydali jsme se k nejbližšímu, se sekyrkou v autě. V jednom místě ale je průtok a tam led nebyl. Nyní tam jezdím téměř pravidelně jednou týdně. Kačeny si už na mě začínají zvykat.

Doprovod dělá manžel 

Od té doby jsou pro mě ranní sprchy peklo. Raději se ponořím do bazénu nebo do rybníka. Svléknu se u auta a jdu. Doprovod mi dělá většinou manžel. Je to nepopsatelný pocit v té vodě. Někdy mě mírně brní konečky prstů na rukou, zaplavu si a je to dobré. Zůstávám do pocitu, že to pro dnešek stačí. Žádné hlídání času, abych dala rekord, jak dlouho tam vydržím.

A kdy je správná doba udělat další krok od studené sprchy do bazénu? Nevím… Nikdo vám ten "správný čas" neřekne, musíte to sami cítit a srovnat si to v hlavě. Nejhezčí je ten pocit, když vylezete, osušíte se a za chvíli se začne po těle rozlévat horko. Jen tady nemám parťáka se stejnou "diagnózou". Manžel prý bude jen přihlížet ze břehu. Hlavně se prý nemám topit, aby pro mě nemusel lézt.

Vepřové na hruškách

A když to nejde k rybníku, využívám sníh a prostě chodím ve sněhu po zahradě naboso. Říkám tomu jehličková metoda, protože nejprve to je jako jehličky, zebe to, ale chvilku se dostaví obdobný pocit, jako když se ponořím do vody.

Tak pokud ještě nad otužováním někdo přemýšlíte, přestaňte přemýšlet a hurá do toho!

ANDREA MARKOVÁ