Na samém počátku podnikání truhlářského mistra Bohumila Prchala ze Sázavky na Havlíčkobrodsku, a bylo to v roce 1995, nestála touha osamostatnit se. Na samém počátku jeho podnikání stála docela obyčejná nespokojenost, a to s tehdejším zaměstnavatelem. Práce se mu líbila, vyučil se truhlářem a jako truhlář také v zaměstnaneckém poměru roky pracoval, vadilo mu ale jednání majitele firmy, kterého se mu v hojné míře dostávalo a které se mu jednoho dne, jak už to tak bývá, přejedlo. A nejen jemu.

Takže jste neodešel sám?
Ne. Odešel jsem s kolegou. A s ním jsem také v roce 1995 zakládal naši dnešní firmu. Nemohu proto říci, že jsem začal podnikat sám. A sám nepodnikám ani teď. Firmu Truhlářství ProFi vlastním v současné době společně s Pavlem Fialou, Martinem Kadlecem a Martinem Trtíkem.

Všichni jste truhláři?
Všichni.

Máte své vlastní zaměstnance?
Ano. Pracujeme sami a současně dáváme práci i dalším čtyřem lidem. Dva jsou v dílně, další dvě síly se věnují administrativě a úklidu.

Co klasický učedník? Byl by?
Byl by. Před časem od nás odešel jeden ze zaměstnanců a my jsme stáli před otázkou, zdali vzít do party starého ostříleného fachmana, zkušeného, ale už s jistými návyky a postupy, nebo sáhnout po učni a začít pracovat na něm. Vychovat si ho, vypiplat. Nakonec jsme se rozhodli pro tu druhou variantu a od února u nás pracuje kluk po vyučení ze Světlé nad Sázavou.

A?
No, popravdě řečeno, museli jsme ho naučit skoro všechno. Ale zatím se snaží, práce ho baví a zajímá. Vypadá to dobře. Myslím, že má všechny předpoklady stát se dobrým truhlářem.

Prsty má zatím všechny?
Zaplať pámbů, má.

Vím, že to už nějaký pátek je. Přesto se zeptám: pamatujete si na svou první zakázku?
Pokud si dobře vzpomínám, byl to regál do garáže.

A pak přišly další?
Dá se to tak říct. I když jsme samozřejmě nezačínali úplně z ničeho. Ještě než jsme se osamostatnili, rozhodili jsme sítě. Tady v Sázavce, ale i jinde v okolí. Zpočátku jsme dělali jen drobnější zakázky: regály, police, menší opravy nábytku.

Nezrazovali vás od podnikání vaši nejbližší?
Nezrazovali. Alespoň ne před námi. Samozřejmě, ta nejistota něčeho nového je k tomu asi občas nabádala, ale nikdy nám neřekli - zabal to.

Co firemní a technické zázemí?
Bez toho by to samozřejmě nešlo. Stejně jako bez nářadí a strojů. Na začátek jsme přinesli, co kdo doma měl, dali dohromady nějaké peníze. Od obce jsme si na několik let pronajali objekt bývalé mateřské školky a tu jsme pak v roce 2009 koupili. Už jsme ve svém.

Obdobná otázka jako před chvílí. Váš první truhlářský stroj?
Teď vzpomínat nemusím. Byla to pásová bruska.

Stála někdy? Myslím tím, obrazně, jestli jste pořád měli práci?
Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně nestála. A práci jsme měli vždycky. A to i v době nedávné krize. Je to možná paradoxní, ale je to tak. Začínali jsme, jak už jsem říkal, těmi drobnějšími zakázkami, a pak to, jaksi samo od sebe, začalo narůstat. Zákazníci, a byli to jednotliví stavebníci, ale i stavební firmy, po nás začali chtít okna, dveře, zárubně, schody, zábradlí a další věci do interiéru, jako je nábytek. A najednou jsme nevěděli, kam dřív skočit. A to vlastně trvá dodnes.

Co všechno děláte?
Dá se říci, že hlavně nábytkařinu a stavební truhlařinu. Na podzim to bývá zpravidla víc stavební truhlařiny, na jaře a přes léto zase nábytek. Je to tak padesát na padesát. Dále pro ucelení sortimentu dodáváme dveře firem Sapeli, Masonite nebo Solodoor. Děláme okna, zárubně, stropy, vstupní dveře. Dále zahradní nábytek, altány, stoly, lavice. A co se týče interiérů, tak především kompletní kuchyně, ložnice, schody, zábradlí, nábytkové stěny, obklady, police a tak podobně. Často pracujeme i s bytovými architekty. Myslím, že v současné době už pokrýváme kompletní truhlářský sortiment. Využívají toho hlavně stavební firmy. Ač by se asi nabízelo, tak od nich nedostáváme nejvíce zakázek. Nejvíce zakázek máme od konečných zákazníků, lidí, jako jsme my dva. Není bez zajímavosti, že se čas od času dostaneme i k výrobě replik starého nábytku. To je opravdu zajímavá a hezká práce.

Vyjmenoval jste toho opravdu hodně. Zastavme se u těch dveří. Kolik jste jich udělali, nebo dodali například doma v Sázavce?
Joj! Tak v Sázavce je asi sto třicet domů, myslím, že jich třicet, dost možná i čtyřicet bude.

A co třeba hračky?
Na ty nesmím zapomenout. Caparti tady ve školce v Sázavce si s nimi hrají.

Kde všude děláte?
Tak hlavně tady na Vysočině. Ale jezdíme také do Prahy. Máme i menší zkušenost i s cizinou. Jeden čas jsme pracovali také pro zákazníky v Německu a Itálii. Nešlo ale o nic dlouhodobého.

Je něco, co sami z truhlařiny nezvládnete?
Samozřejmě, ale mnoho toho není. Jde hlavně o speciální dýhované věci, nebo o díly atypických a nestandardních rozměrů. Ty si musíme nechat nadýhovat. Ale jak říkám, z devadesáti procent zvládneme všechno sami.

Když bych si u vás právě teď objednal ložnici, za jak dlouho mi ji uděláte?
Nedá se nic dělat, musel byste se obrnit jistou trpělivostí. V současné době máme zakázky do ledna příštího roku. Pak by snad nějaká šance byla.

Říkal jste, že si na nedostatek práce nemůžete stěžovat. Zkusili jste někdy nějakou svou zakázku postoupit někomu dalšímu?
Zkusili, ale nedopadlo to dobře. Víte, kvalitní truhláři práci mají vždycky. Ti méně kvalitní logicky ne. A na takového jsme, bohužel, narazili. Neodvedl dobrou práci a my jsme z toho měli jen nepříjemnosti. Tuto chybu už nezopakujeme.

Co vás na vaší práci nejvíce těší?
Je toho víc. Určitě to je komunikace s lidmi. A z ní vyplývá i následná práce na grafickém návrhu jejich zakázky. Volba materiálu, způsob zpracování, barva, odstín, vzor a podobně. Zajímavá je i technologická příprava každé zakázky a samozřejmě finální montáž.

Mluvil jste o komunikaci? Jednáte raději s obyčejnými zákazníky, nebo s lidmi z firem?
Odpovím asi takto: u mě rozhoduje slušnost. Vždycky.

A co vás na vaší práci opravdu nebaví?
Asi jako každého. Papírování, administrativa. Ale bez ní to bohužel nejde.

Je něco, v čem byste se osobně chtěl profesně zlepšit?
Nedávno jsem například přemýšlel o tom, že dost dobře neumíme sami vyhledávat zákazníky. Ne že bychom to potřebovali, práci máme, ale kdyby někdy bylo ouvej, člověk nikdy neví.

A co řezbářství? Nemáte tu třeba skrytého talentovaného betlémáře?
Tak to opravdu nemáme. A popravdě řečeno, na to nám nezbývá ani čas.

Předposlední otázka: jaký je rozdíl mezi truhlářem a stolařem? Opravdu to nevím.
Zůstaňte v klidu. Žádný. Truhlář je na Moravě stolař. V Sázavce jsem truhlářem, ale když jsem byl ve Znojmě na vojně, říkali mi stolař.

A teď ta poslední. Co vaši synové? Budou také truhláři?
Tak ten starší rozhodně ne. Studuje ČVUT a věnovat se chce stavařině. A druhý synek je ještě moc malý. Truhlářem nebyl ani můj otec, ani děd. Jsem v rodu Prchalů první.