O nejzajímavějších projektech jsme hovořili s jedním ze společníků a zakladatelů firmy, Milanem Kolářem.

Jak jste se k budování golfových hřišť dostal?
Koncem 90. let jsem jezdil kamionem do zahraničí. A když jsem měl pocit, že už mám dost „naježděno“, v roce 2002, přesvědčil mě kamarád, abych s ním šel pracovat jako strojník bagru. U jedné havlíčkobrodské firmy jsem pracoval asi tři roky a po třech letech jsem se s bagrem dostal k zakázce na jednom luxusním golfovém hřišti v Jinačovicích u Brna. Sedmadvacetijamkový golfový areál Kaskáda patří dnes mezi deset nejlepších golfových hřišť v České republice. Tam jsem potkal člověka, který dal nový směr mému podnikání.

Kdo to byl?
Jeden z nejlepších designérů a architektů golfových hřišť na světě, Chris Johnson. Rozhodující bylo, že jsem díky ježdění kamionem do zahraničí uměl dobře anglicky. Johnson chtěl, abych mu ukázal, jak umím pracovat s bagrem. Na základě toho se pak rozhodl, že se mnou bude spolupracovat.

Jakým způsobem probíhala vaše spolupráce?
Začínal jsem jako živnostník, na přelomu let 2005 a 2006 jsem nastoupil k němu do firmy v Anglii. Chris Johnson je člověk, kterého si velice vážím, jak po lidské stránce, tak i po stránce profesní. Navrhuje a projektuje golfová hřiště už pětadvacet let, stavěl několik hřišť i pro legendárního golfistu a architekta Jacka Nicklause, který je považován za „rolls royce“ mezi hráči golfu.

Bylo to těžké rozhodování, odejít do ciziny?
Když jsem skončil s kamionem, měl jsem ženu s malým dítětem a nově postavený dům. Zvažoval jsem, jestli čekat, že se o mě postará stát (smích), nebo jestli se mám o sebe postarat sám. Samozřejmě jsem si raději vybral tu druhou možnost, a odjel jsem do Anglie. Vím, že to pro moji ženu nebylo jednoduché období, a tímto bych jí chtěl poděkovat za podporu.

Ve firmě ale nejste jediný společník…
Přesně tak. Začínali jsme jako sdružení živnostníků. Já, můj kamarád Lukáš Brabenec a pak Slawomir Mika z Polska, jenž měl bohaté zkušenosti s budováním golfových hřišť, kterému se odborně říká shaping. Mika patří mezi mezi dva nejlepší odborníky na shaping v Evropě. Společně jsme se v roce 2006 rozhodli založit společnost s ručením omezeným. Firma vznikla v roce 2007, když jsme vymýšleli název, napadl mě právě HB Golf, protože dva z nás jsou z Havlíčkobrodska a chtěli jsme tímto způsobem reprezentovat naše město.

Hlavní náplní je tedy stavba golfových hřišť?
Ano. V Evropě je rozšířena mylná domněnka, že golfová hřiště umí stavět jen americké a anglické firmy. V Čechách také nějaké firmy jsou, ale na takto vysoké úrovni, kterou děláme my, jsme jediní v republice, kdo buduje prestižní zahraniční projekty.

Kde v zahraničí jste například budovali golfová hřiště?
Například v Chorvatsku, Belgii, Německu, Maroku či v Egyptě.

Egypt je docela exotická destinace. Jsou tamní podmínky něčím specifické?
Stavěli jsme tři hřiště v letovisku v Hurghadě. Terén je tam samozřejmě písečný, takže podmínky výstavby byly náročnější. Budovali jsme také tři velké odsolovací nádrže. Odsolení mořské vody ale i tak není stoprocentní, proto se na tamní golfová hřiště používá speciálně vyšlechtěná tráva, která je odolná vůči slané vodě.

Měli jste nějaké problémy dané například odlišným prostředím?
Egypt, to je opravdu úplně jiná kultura. Když řeknou „zítra“, tak to může klidně znamenat pozítří nebo i za týden. Je tam také velká umělá přezaměstnanost, například opravárenská firma má manažera, ten má pod sebou dva nižší manažery, a ti „řídí jednoho mechanika“. A když jsem potřeboval utáhnout šroub a říkal jsem to tomu opraváři, tak mi sdělil, že musím za hlavním manažerem, aby dal příkaz nižším manažerům, a ti aby dali příkaz jemu. Tak jsem vzal klíč a utáhl si ten šroub sám.

Jak jste měli zajištěné zázemí?
Při zahraničních zakázkách investor zajistí letenku i pobyt v hotelu, a my tam jedeme udělat tu takzvaně „čistou práci“.

Vraťme se do Čech. Na kterých zajímavých zakázkách jste se podíleli?
V České republice se nachází asi deset nejlepších golfových areálů. Na pěti z nich se podílela naše firma. Pro nás nejprestižnější akcí minulého roku byly terénní úpravy Golf resortu Albatross ve Vysokém Újezdu u Prahy. Je to špičkový areál s osmnácti jamkovým hřištěm o celkové rozloze 80 hektarů, jehož majitelem je český miliardář JUDr. Jiří Šimáně, který do něj investoval asi 450 milionů korun. Je to golfisty nejlépe hodnocený areál roku 2010 a stal se absolutním vítězem této soutěže i v roce 2011. S Jiřím Šimáně jsem se setkal osobně, je to velice milý člověk, a když mi podal ruku a poděkoval za skvělou práci, měl jsem z toho opravdu velkou radost.

Říkal jste pět z deseti, můžete jmenovat i ty další?
Rád. Podíleli jsme se na sedmadvacetijamkových špičkových areálech Kaskáda v Jinačovicích u Brna a Darovanském dvoře u Plzně. Také na osmnáctijamkových golfových hřištích Ostravice u Frýdku-Místku a v Ropicích u Českého Těšína. Například golfový areál Ostravice získal ocenění Hřiště roku 2009, Jamka roku 2009 a také Hřiště roku 2010.

Jak se vaše firma vyrovnává s hospodářskou recesí?
My jsme byli trochu v jiné situaci. Krize nás zasáhla už v roce 2008, kdy velcí světoví investoři přehodnocovali své projekty. Museli jsme hledat úspory ve firmě, po útlumu výstavby golfových hřišť jsme se více věnovali zemním pracím, stavbě a revitalizaci rybníků, s certifikáty jakosti dle norem ISO 9001, 14001, 18001 jsme se začali zúčastňovat i státních zakázek. Museli jsme „osekat“ náklady firmy a více se rozmýšlet, co budeme dělat a pro koho to budeme dělat. Šli jsme raději cestou nižšího obratu, ale s jistotou zaplacení. Díky náskoku jsme se s krizí, která do Česka dorazila o dva roky později, vypořádali lépe. Loňský rok byl pro nás úspěšný. Máme průměrně patnáct zaměstnanců, v sezoně se však počet zvyšuje až na třicet pět. Vlastníme také pásovou a golfovou techniku, na jejíž převoz používáme vlastní třínápravový podvalníkový příves Schwarzmuller, čímž ušetříme náklady na převoz strojů. Hospodaření firmy je v zisku.

Jaké máte plány do budoucna?
Čekáme, jestli nastane stavební boom. Golfových hřišť je v České republice oproti Anglii nebo Belgii stále ještě málo. Tím, že práci umíme na vysoké úrovni, máme výhodu, ale je třeba, aby investoři věděli, že tu jsme. Například při výstavbě golfového areálu v Ropici jsme do prvního kola prošli sítem výběrového řízení, v další fázi už nás poptali jako jedinou firmu. Je to potěšující, když za námi přijde investor a pochválí nás za skvělou práci. Chceme být firmou rodinného typu, aby zaměstnanci věděli, že u nás mají zázemí, a my, že se můžeme na zaměstnance plně spolehnout.