„Zabýváme se vývojem technologického zařízení pro termický rozklad, ve kterém se působením tepla přeměňují organické materiály na nízkomolekulární látky a tuhý zbytek, což jsou olej, plyn a uhlík, případně popeloviny,“ popisuje Jaroslav Kopic.

Laicky řečeno, odpad se nasype do příslušné nádoby a vše se začne zahřívat na potřebnou teplotu. Dlouhé molekuly organických látek se postupně začnou trhat na krátké řetězce a vzniká zmíněný olej, plyn a tuhý zbytek.

Tímto způsobem prý lze rozkládat prakticky všechny organické materiály. „Například odpady z domácností či průmyslu, jako jsou třeba plasty, papír, textil, kůže, pneumatiky, dřevní štěpky, piliny, listí, tráva či jiné rostlinné produkty, vedlejší živočišné produkty a podobně,“ vyjmenovává Martin Kopic. Jediné, co takto zpracovat nelze, je kámen, kov, sklo, beton nebo keramika.

Termickým rozkladem vzniklé suroviny se pak mohou dále využívat, ať už v průmyslové výrobě nebo třeba v zemědělství. Uhlík může například zlepšovat vlastnosti a úrodnost půdy a olej může dosáhnout parametrů syntetické ropy a lze z něj vyrábět stejné produkty, jako z klasické ropy.

Dokonce se to dá využívat i při výrobě energie. „Jednoduchým porovnáním veřejně dostupných údajů jsme zjistili, že investiční náklady na kilowatthodinu vyrobené energie u tohoto zařízení vychází v porovnání s bioplynovou stanicí, spalovnou odpadů, nebo solární či jadernou elektrárnou nejlevněji. Je to určité zamyšlení do budoucna,“ přemítá Jaroslav Kopic.

Procesem termického rozkladu se ve společnosti Agrokontrakt zabývají už několik let. „V minulosti ve světě vznikla různá zařízení, nicméně jejich fungování a provoz byl obvykle neefektivní a vesměs končil neúspěchem. Často byl veřejností i kritizován, protože zařízení mohla produkovat potenciálně nebezpečné látky,“ přiznává Jaroslav Kopic.

Právě to se však v Brodě rozhodli změnit a životní prostředí naopak chránit. „Průběh procesu termického rozkladu jsme rozdělili na několik fází, které probíhají odděleně v různých částech našeho zařízení. Tento postup spolu s dalšími opatřeními zlepšuje efektivitu zařízení a kvalitu výstupních produktů. Přitom neunikají během procesu do okolí žádné škodlivé látky, jako tomu může být například při spalování odpadů.

Kromě nulových emisí ze samotného procesu se podle svých slov mohou pyšnit i tím, že jejich vynález nezatěžuje ovzduší žádným zápachem, toxickými látkami či jinými plyny, jako se to někdy děje při skládkování odpadů.

„Kdyby v každém okresním městě bylo podobné zařízení, tak by to mohlo zlepšit situaci s odpady a ušetřit náklady ne jejich přepravu do spaloven, či na skládky,“ uvažuje Martin Kopic.

V současnosti připravují výrobu předváděcího modelu, který chtějí prezentovat zájemcům o tuto technologii. „Cena se bude odvíjet od velikosti zařízení a konkrétních potřeb budoucího provozovatele. Vyrábět ho budeme na zakázku. Už o něj pár subjektů projevilo zájem, a to nejen z Česka, ale i ze zahraničí,“ chlubí se Jaroslav Kopic.

Na svůj přístroj získali i patent. „Zatím jen v rámci České republiky, ale zahájili jsme i patentování v zahraničí,“ prozrazuje Jaroslav Kopic, který má na svém kontě ještě další dva patenty.

Současná situace kolem koronaviru je jen utvrdila v tom, že dělají něco, co má smysl. „Množství odpadu se oproti normálu zvýšilo. Ukazuje se důležitost hledání efektivních a účinných řešení pro různé situace, nejen ty krizové. Problémy s odpady se stupňují na celém světě, a to právě i vlivem situace související s pandemií. A právě s tím jsme se v Agrokontraktu rozhodli něco udělat,“ uzavírá Martin Kopic.