Kliknutím zvětšíteDřevostavby mají své zastánce i tvrdošíjné odpůrce. Ať už patříte k té, či oné skupině, určitě jste se již setkali s argumenty pro a proti.
Konzervativní příznivce zděných staveb ale těžko přesvědčíte o výhodách staveb ze dřeva a stoupenci dřevostaveb argumentující ekologií a tím, že dřevo dýchá, tomu nepomáhají. Diskuse tak často není možná. S jakými nejčastěji tradovanými předsudky se moderní dřevostavby potýkají?
MÝTUS: NÍZKÁ ŽIVOTNOST
Mnohde se uvádí, že trvanlivost dřevěných staveb je jen třicet let, správně provedená dřevostavba vystavená přírodním podmínkám však vydrží bez jakéhokoli ošetření minimálně dvojnásobek.
Průměrná životnost je podle odborníků minimálně 80100 let a při správné péči ji využijí i generace potomků. Míru trvanlivosti každé stavby, nejen té dřevěné, samozřejmě ovlivňuje kvalitní provedení a vhodná údržba, kterou jí věnujete a která může její životnost prodloužit.
Obecně však platí, že všechny zestárnou dříve v oblasti morální než funkční, proto průběžně procházejí většími či menšími rekonstrukcemi. Důležitou roli hraje účel dřevostavby, konstrukční ochrana dřeva a skutečnost, že nosná konstrukce je chráněna před vnějšími vlivy, a stárne tudíž pomaleji.
Z hlediska životnosti jsou tak srovnatelné se stavbami z jiných materiálů. Některé rizikové faktory mají shodné s jinými stavebními systémy, jiné jsou specifické. Každopádně splňují zákonné a normové požadavky na pevnost, stabilitu i životnost.
MÝTUS: V DOMĚ JE ZIMA
Většina dřevostaveb, a to i těch katalogových, má perfektní tepelněizolační vlastnosti. Vše záleží na druhu a síle izolace. Ta, která je zaizolovaná na úroveň pasivního domu, má minimální tepelné ztráty, dům vytopíte i tepelným zdrojem o velikosti 57 kW. U dřevostavby jsou navíc obvodové zdi užší než u zděného domu, takže šetří zastavěnou plochu. 40 cm silná stěna může vykazovat součinitel prostupu tepla U až 0,1 W/m 2 K.
MÝTUS: VYSOKÁ HOŘLAVOST MATERIÁLU
Dřevo je samozřejmě hořlavé, jeho chování lze ale při případném požáru poměrně dobře odhadnout, a při správné protipožární ochraně tak zabránit fatálním následkům. Protipožární ochrana má v interiéru nejčastěji podobu obkladových materiálů, případně speciálních nátěrů, které zpomalují degradační účinky ohně a při požáru vytvářejí prostor pro případnou evakuaci osob či majetku.
Nezbytností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu. Předvídatelnost dřeva je paradoxně při hašení požáru výhodou. Pokud totiž už dojde k jeho hoření, pronikne oheň jen do horní vrstvy, dřevo ohoří a poté uhasne, protože něko-likamilimetrové zuhelnatění brání přístupu kyslíku, a tím dalšímu požáru.
Zbylé, ohněm nedotčené dřevo si pod touto vrstvou zachová tuhost, pevnost a nosnost Dřevo tak udrží déle statickou pevnost, na rozdíl třeba od železobetonu, který se vlivem horka roztahuje, kroutí a často se i po uhašení ohně hroutí. Díky neměnným vlastnostem tak dřevěný strop při požáru vydrží déle než strop z ocelových profilů.
Chování dřeva při požáru navíc ovlivňuje jeho tvar, povrch, obvod a rozměr průřezu. Konstrukce tak musejí být přirozeně navrženy a provedeny s ohledem na jeho nosnost i po ohoření. Hořlavost pak závisí na poměru povrchu k objemu prvků čím je větší, tím se oheň šíří rychleji. Proto se také dřevěné prvky hoblují a jejich hrany zaoblují.
MÝTUS: VLHKOST, HOUBY A HMYZ
Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít stálý kontakt s vodou, resp. vlhkostí. K jeho základním vlastnostem totiž patří schopnost objemové změny bobtnání a sesychání. Trvalé vystavení dřevostavby vlhku tak může vést až k její destrukci.
Předejít tomu je ale možné už při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Vliv slunce, deště, mrazu nebo větru je ve srovnání s působením vlhkosti méně výrazný, i proti němu je však nutné dřevo chránit. Při stavbě je proto prioritní dokonale zvládnutý konstrukční detail a znalost principů konstrukční ochrany dřeva jen tak je možné zabránit vnikání vlhkosti do konstrukce.
Dřevěné prvky nesmějí být např. navrhovány pod úroveň terénu, je nezbytné zajistit odvod srážkové vody, a předejít tak zatékání, vyřešit kondenzaci vzdušné vlhkosti a izolovat dům kvůli zemní vlhkosti. Při stavbě je nezbytné dodržovat technologickou kázeň a přiznané konstrukce ze dřeva by měly být vystaveny volnému proudění vzduchu.
Pokud tedy svěříte výstavbu zkušeným odborníkům, nemusíte se vlhkosti bát. U správně navržené a zrealizované dřevostavby se není třeba obávat ani výskytu škůdců, kteří s vlhkým dřevem přímo souvisejí (plísně, houby, řasy a hmyz) ohrožené je jen to s vlhkostí nad 12 procent. Pokud ovšem podle projektanta konstrukční ochrana nestačí, aplikuje se chemická ochrana dřeva biocidními přípravky.
O dalších mýtech kolem dřevostaveb si můžete přečíst ve čtvrtečním magazínu Bydlení.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
