Začalo to pár sazenicemi před domem jen pro vlastní potřebu. „Pak mě napadlo založit celou plantáž. V roce 2018 jsme udělali první a o rok později se přidala druhá. Borůvky chutnají celé naší rodině a hlavně jsou zdravé. I to byl důvod, proč jsem se rozhodl založit borůvkovou farmu,“ vysvětluje František Papež.

Teď hospodaří na zhruba čtvrt hektaru půdy. „Dohromady mám devět set sazenic borůvek. Rád bych počet keřů do budoucna ještě rozšířil, ale momentálně to není na pořadu dne. Mým snem je založit třetí plantáž, která by byla dvakrát větší než ty současné, a mít i jiné prodejní místo než u nás v Samšíně,“ líčí Papež.

Určitou konkurencí jsou mu supermarkety, které borůvky dovážejí z cizích zemí. „Teď už mají vaničky téměř všude, ale než jsem začínal, tak je mívali maximálně ve velkých obchoďácích. Ostatně i proto jsem se rozhodl do toho jít. Bylo to tady něco exotického,“ pokračuje muž, který je původem stavař.

Letošní rok však borůvkám příliš nepřeje. „Je to počasím. Dlouho bylo mokro, borůvky nezrály a začátek sklizně se o týden posunul. Teď je naopak vedro, takže přezrávají. Loni se to do toho léta lépe rozložilo. Vidím to ještě tak na týden a bude po hlavní sezoně,“ přemítá farmář, který kromě borůvek pěstuje i ostružiny.

Jinak jim ale prý podmínky na Vysočině nevadí. „Potřebují kyselou půdu, hodně vody a hnojit, pak rostou všude. Samozřejmě, čím jsou níž, tím lépe, ale jde to i u nás. Jediným omezením je, že tady nemám vyloženě pozdní odrůdy, protože ty by nedozrály,“ přiznává Papež.

Toto modré ovoce miluje celá Papežovic rodina. „Nevím o nikom v okolí, kdo by toto ovoce neměl rád. Osobně je mám nejradši jen tak. Když je trhám a narazím na nějakou naklovanou od ptáka nebo mi spadne na zem, tak je mi líto ji vyhodit a sním ji. Chutná mi i borůvkový koláč a knedlíky, ale přiznám se, že ty jsem ze svých borůvek ještě neměl,“ svěřuje se tatínek dvouleté dcery.

Chuťově se prý kanadské borůvky od těch lesních moc neliší. „Je pár odrůd, které téměř nerozeznáte. Některé jsou trpčí, jiné hodně sladké, ale zájem je o všechny,“ podotýká Papež.

Na samšínskou farmu přijíždějí zákazníci z blízkého i širokého okolí. „Nejčastěji u nás nakupují lidé z Pelhřimovska a Táborska. Byli tu ale i z druhého konce republiky. Jedni třeba ze severních Čech, kteří jeli do Rakouska na dovolenou a cestou se stavili natrhat si pár borůvek,“ vzpomíná Papež.

V současné chvíli si mohou zákazníci odnést jen trhané borůvky, ať už vlastnoručně či předem připravené od Papežových. „Chtěl bych nějak zpracovávat i to, co mi zbude. Ideální by byly marmelády. Nicméně opět narážím na to, že je nás málo a nemáme tolik času, takže je to spíš taková vize do budoucna,“ prozrazuje milovník borůvek.

Jeho cílem je, aby farma fungovala celoročně. „Proto teď zkouším pěstovat levandule. V létě bych je vždy sklidil, usušil a přes zimu bych pak mohl vyrábět různé voňavé výrobky,“ uzavírá s úsměvem František Papež.