Sám ve střední Evropě. Tkadlec z Vysočiny vrací krásu žinylky na výsluní

„Doma u našich v rodinném domě vznikla tkalcovská dílna. Pořídil jsem si profi ruční stav a nastala intenzivní práce. Seznámil jsem se s paní Ilonou Vojancovou, ředitelkou Souboru lidových staveb Muzea Vysočina v Hlinsku. A začala spolupráce na jarmarcích, předváděcí akce na Veselém Kopci a vše vyvrcholilo nabídkou vzít si do pronájmu chalupu na Betlémě. Nebylo co řešit, stal se ze mě živnostník. Trvalo nějakou dobu, než došlo k podpisu nájemní smlouvy. Mezitím se mi do ruky dostala stará žinylková šála. Prý jestli by něco takového nešlo utkat. Byla to výzva. Povedlo se a od té doby věřím, že když se něco skutečně chce, tak to jde. I vrátit zapomenutou technologii,“ vzpomíná Josef Fidler.

O čištění tenisek je v Olomouci zájem. Muž vrátil glanc i botám Přemka Forejta

Podstatným krokem na cestě k obnově mizející technologie byla spolupráce s Muzeem Vysočina v Hlinsku. „Velkým přínosem je tkalcovský domek v památkové rezervaci Betlém Hlinsko, kde mám dílnu. Nabídka přišla od tkalcovských kmotřiček Ilony Vojancové a Magdy Křivanové, a tím výroba získala důstojný, autentický prostor ve stavení z roku 1799. Tkalcovství navázalo na přerušenou tradici v domku, kde žily generace tkalců,“ vysvětluje Josef Fidler.

Do Hlinska se žinylka dostala kolem roku 1880, továrník Josef Lašek technologii nejen poupravil, ale hlavně použil na výrobu žinylkových koberců jutu, levný přírodní materiál, který se velmi dobře barvil. Koberce získaly na pevnosti a díky materiálu byly cenově dostupné. Po druhé světové válce však vlivem společenských změn docházelo k útlumu a v roce 1982 byla výroba žinylkového zboží ukončena a žinylka mizela nejen z Hlinska, ale i Evropy. Přesto zůstalo Hlinsko posledním místem, kde se výroba udržovala.

Oživit pozapomenutou technologii pomáhal Josefu Fidlerovi starší, zkušený kolega.

„Vůbec nic jsem tehdy o žinylce nevěděl, a to jsem kousek od Hlinska, kde bylo centrum její výroby. Tak rychle žinylka zmizela ze světa. Paní Vojancová mě seznámila s panem Volejníkem. Starý pán, který celý život na žinylce pracoval a miloval ji, kvůli jejímu zániku trpěl. Pomalu mě začal seznamovat s historií žinylky, s tím, co pro Hlinsko znamenala. Musel jsem mu dokázat, že to myslím vážně. Jsem mu velmi vděčný. Začali se objevovat další pamětníci s informacemi, dochovanými výrobky a najednou bylo v chalupě staré žinylky plno,“ pokračuje oceněními ověnčený tkadlec.

Spolupráce s uznávanou návrhářkou 

Josef Fidler je dnes jediný nejen v Česku, ale v celé střední Evropě, kdo se ručnímu tkaní žinylky věnuje. Technologii využívá ke tkaní šál a plédů, kde je její potenciál využití i v současné době obrovský. Spolupracuje proto i s módní návrhářkou Beatou Rajskou.

Říkají mu Král perníku. Dělal ho pro britskou princeznu i amerického kosmonauta

A jak se vlastně žinylka dělá? „Nejprve musím utkat tkaninu, zvanou předdílo, které se pak rozřeže na jednotlivé šňůrky a speciálním způsobem stočí do podoby vlasové příze, připomínající housenku. Stočená šňůrka se následně zatkává do sesazovací osnovy, kde získává finální podobu. Žinylka je zapsána i na Seznam nemateriálních kulturních statků lidové kultury České republiky, což z ní dělá kulturní památku chráněnou státem,“ uzavírá Josef Fidler.