Lucie Doležalová: Je úžasné vidět, jak děti ze školky rostou

V roce 2017 jsem byla těhotná se svojí třetí dcerou, loučila jsem se s dětmi ve školce a tahle fotka mi přijde hezká, je symbolická. Tyto děti teď potkávám ve škole a jsou to prvňáci, druháci nebo třeťáci. Je úžasné vidět, jak rostou a vždycky na mě mávají, rádi mě vidí. Těší mě, jak jsou vždy milí a nadšení.

Zdroj: archiv Lucie Doležalové

Loni jsme slavnostně otevírali školní zahrady. Vše začalo, když jsem ještě jako zastupitelka objevila dotaci na přírodní zahrady a spolu s paní učitelkou Lucií Fišerovou jsme tady připravily hřiště v přírodním stylu – ona připravovala projekt za základní školu, já za školku. Jsou tam herní prvky, vyvýšené záhony, spousta zeleně a v rámci slavnostního otevření přišlo kolem čtyři sta lidí. Byl tu bohatý doprovodný program, pasovali jsme předškoláky… Areál je přístupný jen dětem ze školky a školy, se kterými je na místě vždy dozor. Musíme dát pozor, aby se tam nic nezničilo, nájezdy dětí ze školky a školy občas dávají hřišti zabrat (smích).

Zdroj: archiv Lucie Doležalové

Pro děti děláme ve Studénkách v rámci spolku řadu akcí – od začátku roku je to tříkrálový průvod, dětský karneval, pouťový stánek, ke kterému si nyní jedenáctileté holky dělají ještě stánek na záchranu zvířat. Dále vítáme léto, loučíme se s létem, pořádáme letní kino, na podzim drakiádu a halloween. Máme i vánoční večírek, kdy rozsvěcujeme stromeček. Pak se přemístíme do hasičské zbrojnice, kde si děti pohrají, dospělí si popovídají, stmelují se tím lidé. Chodí nás tam čím dál více, posledně jsme se tam už skoro nemohli vejít (úsměv).

Zdroj: archiv Lucie Doležalové

Máme tady i halloween, i když jsem měla před deseti lety strach, jak to lidé na vsi vezmou. Ale vzali to skvěle. Děti jsou nadšené, přestrojí se a pak projdou celou vesnici, dostanou dobroty. Ve většině domů nám otevírají a berou to tak, že je to „Studýnská“ tradice.

Zdroj: archiv Lucie Doležalové

Pár let zpátky jsem začala dělat letní filmové tábory, víceméně i kvůli mým dcerám. Děti ráno přijdou, uděláme si rozcvičku, uvaříme oběd a mezi tím natáčíme. Každý rok máme nějaké téma, jeden rok to byli skřítci země, vzduchu, ohně, loni to byla adaptace na Široký, Dlouhý, Bystrozraký. Bylo to na téma třídění papíru, plastu a skla. Natočíme scény, já to slepím a děti pak mají slavnostní letní kino, kde jsou představeny jako hlavní hvězdy. K tomu se jim dělá občerstvení jako párky v rohlíku nebo hranolky. S celou organizací pomáhají členky našeho Spolku dětem Studénky, přijdou rodiče a další příbuzní. Náš film má patnáct, dvacet minut, tak si potom pouštíme ještě nějakou pohádku.

Zdroj: archiv Lucie Doležalové

Před jedenácti lety jsem sezvala partu náctiletých dětí a dělali jsme ve Studénkách vystoupení – divadla, představení, založili jsme i kapelu. Vybrali jsme tak peníze, za které nám místní truhlárna vytvořila dětské hřiště, které tam je dosud. Tehdejší vedení obce ale chtělo, aby se o to někdo zaručil a staral. Tak jsme se s několika maminkami daly dohromady, vznikl Spolek dětem Studénky a od té doby jsme se trochu rozrostli. Spravujeme hřiště a děláme již zmíněné akce, jedna věc je totiž mít nápad a druhá ho zrealizovat, to bych sama nezvládla. Loni jsme poprvé vyjeli do areálu tábora v Křižanově. Pro děti byla nachystaná hra, dospělí si u ohýnku popovídali, bylo to úplně super. Letos jsme to zopakovali, je to úplně jiné sejít se mimo ves, hlavně děti si to vždy užijí.

Zdroj: archiv Lucie Doležalové

Na hřišti jsme měli štěrk, který nevyhovuje kvůli dopadovým plochám. Tak jsme ho museli vyhrabat a dát tam kačírek ve správně frakci, aby to vyhovovalo bezpečnostní normě. To byla paráda – štěrkovny byly kvůli koronaviru dlouho zavřené a my zrovna byli na dovolené. Ve čtvrtek mi volal pán, že se mu podařilo nemožné, kačírek má a zítra ho doveze. My jsme tak přijeli z dovolené a hned jsme šli s lopatami na hřiště. Je super, že se pořád najdou lidi, kteří přijdou z hodiny na hodinu a jdou pracovat. Na vesnici to lidem není lhostejné – přijdou a pomohou. Takhle si myslím, že to má fungovat. V rámci spolku jsme byli do letoška dámský spolek, ale přidali se k nám muži, takže můžeme chlapské práce delegovat (smích).

Zdroj: archiv Lucie Doležalové

Loni jsme se museli potýkat mimo jiné i s tím, že nám odchází lesy. Jako místostarostka jsem proto s paní starostkou svolala brigády. Bohužel zrovna tam moc lidí nepřišlo, tak to bylo náročné. Ale chápu to, ne každý s tím počítal a měli i svůj program. Čistili jsme les, chystali ho na sázení a také jsme sázeli stromky.

Zdroj: archiv Lucie Doležalové