Vidět tóny, slyšet barvy

Ale! „Pokud bychom uvažovali o jejich povolení pro laickou veřejnost, bylo by nutné prostředí poněkud kultivovat, protože lidé ještě moc psychedelika neznají a v rukou některých osob jsou i vyloženě nebezpečná,“ říká Vojtěch Cink, psychiatr a garant odborné sekce České psychedelické společnosti. 

Dveře do jiné dimenze

„Realita je naprosto odlišná od školní propagandy. Nelze v žádném případě motat dohromady psychedelika a drogy. To jsou naprosto odlišné věci,“ říká na úvod našeho rozhovoru sedmačtyřicetiletý podnikatel Bohdan a pokračuje:

„Rozhodně nelituju, že jsem to zkusil, i přes pár nevydařených tripů, protože dnes dokážu vnímat svět i jinak. Vůbec už neodsuzuju meditace ani ‚magory‘ v klášterech, kteří se modlí, nezávislé free lidičky, netroufnu si tvrdit, že bezdomovec na ulici není daleko svobodnější a šťastnější než já. Nebojím se smrti, protože nahlédnutí do jiných dimenzí jasně ukazuje, že nevíme absolutně nic a naše vnímání světa je z nějakých důvodů naprosto primitivní. Kecy o posmrtném životě mě vždycky rozesmály, dnes už ne.“

Kolostrum – podpora imunity i lék

K experimentům s psychedeliky Bohdana vedla touha ověřit si, kdo říká pravdu: ti, podle nichž jsou psychedelika nebezpečné drogy, anebo zastánci názoru, že psychedelika lidem otevírají jiné dimenze, pomáhají jim napojit se na vesmír a na chvíli se vzdát vlastního ega, které nám brání vnímat svět v jeho celistvosti? Každopádně než podnikatel poprvé vyzkoušel „houbičky“ nebo LSD, pečlivě si načetl informace z různých zdrojů. O dávkování, účincích i nežádoucích stavech tak teoreticky leccos věděl.

Na základě osobní zkušenosti se následně zařadil do tábora těch, kteří psychedelika vnímají pozitivně. „LSD z člověka udělá pacifistu, nulová agresivita, výtlem a následně změna vnímání prostoru, zvuků, barev. Vše je nesrovnatelně intenzivnější, dokonalejší. V hudbě najednou dokážeš rozlišit všechny nástroje, člověk zkoumá například prasknutí dřeva, kolik zvuků celý proces zahrnuje, jednou jsem dokonce seděl u klavíru a viděl jsem tóny, těžko popsatelné a neuvěřitelné. Přesně jsem na klávesách viděl, jak který tón bude vypadat, než ho zahraju, a to hrát neumím,“ popisuje své prožitky. 

Psychedelická renesance

Jako u většiny zakázaných látek se psychedelika (dříve také halucinogeny) začala zkoumat pro své využití v medicíně. Už v 19. století vzbudil zájem meskalin – látka obsažená v kaktusech, které ke svým rituálům využívaly indiánské kmeny. Zjistilo se, že meskalin vyvolává podobný stav, jaký popisují psychotičtí pacienti. Díky psychedelikům bylo také možné modelovat do té doby nepochopitelné vnímání světa u schizofreniků a začalo se uvažovat o využití látek v psychiatrii.

Syntetická psychedelika dokonce přišla dříve než první léky na duševní nemoci či deprese. „Psychedelik jsou řádově stovky, některá jsou přírodní, jiná jsou syntetická. Nejdelší dokázaná tradice trvá cca 7000 let, reálně ale budou nejspíš mnohem delší. Dokonce existují teorie, že užívání psychedelik je staré jako lidstvo samo,“ říká jeden z předních členů České psychedelické společnosti MUDr. Vojtěch Cink, který se problematice věnuje už od roku 2008, a dodává, že už v antice se podle všeho pil nápoj kykeon, který obsahoval látku LSA velmi podobnou dnešnímu LSD. Jedno z nejsilnějších známých psychedelik DMT je navíc přirozeně produkováno v lidském těle a plní v něm roli neuro - a imunomodulátoru.

V 50. letech 20. století se začalo zkoumat využití psychedelik v léčbě deprese, obsedantně kompulzivních a úzkostných poruch, psychedelika také pomáhala lidem v terminálních fázích smrtelných onemocnění a pozitivní účinky měly látky i v léčbě drogových závislostí. Do 70. let bylo navíc užívání psychedelik běžné i mezi veřejností. Americký psycholog z Harvardovy univerzity Timothy Leary se stal popularizátorem LSD a jeho heslo „zapnout, naladit, vypadnout“ (angl. „turn on, tune in, drop out“) si za své vzali hippies.

Jsem tvůrce nebo oběť?

Psychedelika totiž tlumí agresi, navozují pacifistické naladění, touhu po míru a vyšším řádu. Z LSD se tak stala politická záležitost, která komplikovala americké zájmy ve válce ve Vietnamu a Learyho označil tehdejší prezident Richard Nixon za nejnebezpečnějšího muže Ameriky. V roce 1970 byl také odsouzen na dvacet let vězení za držení dvou jointových nedopalků. Dva roky úřadům unikal, nakonec si ze svého trestu čtyři roky odpykal. Právě dění kolem Learyho a zařazení psychedelik mezi ilegální drogy výrazně zdrželo výzkum těchto látek, ale nikdy se nepodařilo je zcela vymýtit.

Užíváním LSD se nikdy netajili třeba objevitelé struktury DNA Francis Crick a James Watson, ani Kary Mullis, jehož PCR testy dnes patří k naší každodenní realitě. Ten dokonce řekl: „Kdybych nebral LSD, nikdy bych na nic nepřišel.“ Také klíčové osobnosti počítačové revoluce 80. a 90. let užívaly LSD. „Můžeme říct, že psychedelika formují a rozvíjejí lidskou společnost již od nepaměti. Poprvé ale v ilegalitě,“ zakončuje výčet významných uživatelů Vojtěch Cink, který se snaží, aby přestalo být trestné tyto látky držet pro vlastní potřebu.

„Rád bych napomohl tomu, aby je lidé mohli bezpečně užívat pod odborným dohledem, protože v rukou některých lidí mohou skutečně být nebezpečné. Vysvětlím to na jedné metafoře – miluji hory. Pro koho jsou hory? Myslím si, že pro všechny – pro turisty, horolezce, lyžaře… pak je to o lidech, jak se v horách chovají a jestli si neublíží. V horách vznikají hodnotné výstupy, ale rovněž se někdo na podzim snaží vylézt na Gerlachovský štít v sandálech… Na návštěvu hor nemůžeme dělat zkoušky a vydávat průkazy opravňující k jejich návštěvě. Můžeme se pouze snažit minimalizovat rizika. S psychedeliky je to podle mě stejné.“

Štěstí v prášku

Bádání na poli medicínského využití psychedelik už pokročilo dál. Probíhající výzkumy dávají naději pacientům s depresí, u kterých konzervativní léčba selhává. Zde se využívá ketamin – látka bohatě testovaná na člověku, protože je součástí běžné anestezie.

Ukázalo se, že nižší dávka, která ještě neuspí, podaná během třiceti minut injekčně, zlepší depresivní stavy na sedm až deset dní. U psilocybinu se mluví dokonce až o šesti týdnech s tím, že i po půl roce od podání je efekt citelný. Co ale situaci komplikuje, jsou nežádoucí účinky v podobě psychedelických stavů, které mohou provázet snížené či změněné vnímání reality nebo přecitlivělost ke vjemům a podobně.

„Veškeré emoce, které máme, se odhadem zdesetinásobí, takže jakýkoli problém, průšvih, vnímáte velice intenzivně, a to je zásadní potíž a nebezpečí tzv. bad tripu. Jeden příklad: Kamarád jde u nás doma do kuchyně a rozbije skleničku. Zvuk skla a problém s rozbitou sklenicí se postupně změní v pocit rozmlácené kuchyně a strach z manželky, až přijde domů. Tady musí zasáhnout ‚střízlivý‘ člověk a potvrdit, že se vůbec nic nestalo, jinak se pocit z průšvihu stupňuje do hrozivých až úzkostlivých stavů,“ popisuje jeden takový bad trip majitel kavárny Bohdan.

Blýskání na dobré vztahy

A tím se dostáváme k podstatě problému s laickým užíváním psychedelik. Každý, kdo se rozhodne je vyzkoušet, by měl pro realizaci experimentu volit známé a klidné prostředí a společnost lidí, kterým může důvěřovat. Díky tomu si může ušetřit nepříjemný zážitek.

Náročnější výlet

Jenže co se týče psychedelických, byť nepříjemných, stavů pod odborným dohledem terapeuta, zdá se, že mají v léčbě svůj prostor. Dokonce to podle výzkumů Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech vypadá, že čím hlubší a náročnější psychedelický prožitek je, tím lepší antidepresivní efekt bude látka mít. A snáze se mu klient poddá právě pod dohledem odborníka, který mu zaručuje bezpečí, než pokud by si depresi zkoušel psychedeliky léčit sám doma.

Také Vojtěch Cink upozorňuje, že dnes už se nepoužívá výraz „bad trip“, ale mnohem přesnější „difficult trip“. Pokud se s ním pak dále terapeuticky pracuje, může mít pro pacienta nesmírný přínos. Obecně ale psychedelická terapie pod vedením odborníka nepříjemné stavy do vysoké míry eliminuje – vyloučí se kombinace s jinými látkami nebo duševní onemocnění či stavy, které nejsou k užití psychedelik vhodné, nebo jsou přímo nebezpečné.

Microdosing v korporátu

Hitem posledních let se stává microdosing – zhruba jednou za čtyři dny podávání malých dávek psychedelik (nejčastěji LSD), které nemají na svědomí žádný citelný efekt. Sahají po něm kreativci, stejně jako vysoce postavení manažeři. Umožňuje jim údajně otevřít mysl novým možnostem, vidět nové souvislosti, napojit se na ostatní lidi, potlačit své ego.

Igor Bukovský: Jídlo a morálka jsou propojené

Evokuje to ve vás oblibu kokainu ve vysokých kruzích? Podobnost tu je – ale jinde, než byste čekali. Psychedelika nejsou návyková ani pro tělo toxická. Zneužít se ale dají. „O microdosingu toho stále mnoho nevíme, ale je to fascinující fenomén. Nicméně jeho užití v korporátu je poněkud znepokojivé. Psychedelika mají potenciál být do jisté míry východiskem z mnoha problémů dnešního světa, ke kterým korporát jistě patří,“ vysvětluje Vojtěch Cink.

Situaci pak připodobňuje k aktuální oblibě jiného fenoménu. „Dnešní mindfulness, zjednodušeně řečeno meditace vedoucí ke kultivaci pozornosti, je ve firmách využíváno / zneužíváno jako prostředek ke zvýšení produktivity a zisku. Dokonce se mindfulness stalo součástí vojenského výcviku. Mám neblahý pocit, že psychedelika by mohla dopadnout podobně,“ varuje lékař.