Kliknutím zvětšíte„Ne, proboha! Snažím se, aby lidé v biografu v žádném případě nepociťovali, že jim chci něco říci.“ Takto rezolutně se ohradil mladý režisér Jiří Menzel v interview se svým spolužákem a přítelem Vladimírem Bystrovem proti otázce, zda chce svým dílem sdělovat nějaké „poselství“.
Zaplatili, ať se koukají
Psal se rok 1966, začínal podzim. Už za dva měsíce bude mít v kinech premiéru Menzelův první velký biják Ostře sledované vlaky podle předlohy Bohumila Hrabala. Nenápadný tvůrce ještě nemohl vědět, kam až ho tento debut vystřelí. Ale už tenkrát měl ohledně svého kumštu jasno.
„Toho se nejvíc bojím,“ opakoval, „aby se někdo nechtěl namáhat a přemýšlet, co jsem vlastně chtěl říct. Zaplatili si, ať se koukají.“
Ve stejném rozhovoru si Jiří Menzel povzdechl: „Nemůžu dělat film, jako když pejsek s kočičkou dělali dort. Aby mi bylo rozuměno, chci dělat takové filmy, které sice lidé rádi uvidí, ale ze kterých mi nebude špatně.“
Nutno říci, že to dodržel. A potvrdil hned dalšími dvěma snímky, které natočil po oscarových „Vlacích“. Tím prvním bylo Rozmarné léto podle údajně nezfilmovatelné novelky Vladislava Vančury. Druhým se stal Zločin v šantánu s dvojicí Suchý – Šlitr a s Josefem Škvoreckým v roli spoluautora scénáře.
Předtím si však třicátník Jiří Menzel užil svých dvacet minut slávy v mekce všech filmařů, americkém Hollywoodu. Ostře sledované vlaky mu zde v dubnu 1968 vynesly cenu Akademie za Nejlepší cizojazyčný film.
Všichni o nás mluvili
Když se o pět dní později vrátil po čtrnáctihodinové cestě z New Yorku obřím letounem PANAM na ruzyňské letiště, vyprávěl Vladimíru Bystrovovi, jenž ho tu jménem barrandovského studia vítal:
„Neviděl jsem tam žádný film, byl jsem jenom v divadle – na muzikálech Šumař na střeše a Muž jménem La Mancha, které se hrají už také v Praze, to abych mohl srovnávat. Mluvil jsem s mnoha lidmi, viděl jsem a držel za ruku Hitchcocka, mluvil jsem s Gregorym Peckem, s Rodem Steigerem a Kingem Vidorem, s mnoha lidmi, jejichž jména si ani nepamatuji. A všichni viděli náš film, i Hitchcock, a mluvili se mnou o něm. King Vidor mi slíbil, že přijede na festival do Karlových Varů.“
Na květen měl Menzel poznamenáno v diáři: jet na festival v Cannes. „A jakou cenu tam čekám?“ usmíval se. „Já se rád koupu v moři.“
3
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
