V roce 1932 byl unesen ze své postýlky dvacetiměsíční syn slavného letce Charlese Lindbergha. Dítě únos nepřežilo. V roce 1973 byl unesen adolescentní John Paul Getty, který téměř zázrakem své brutální věznění přežil, ale již nebyl schopen zařadit se do běžného života.

Posledních třicet let byl paralyzovaný a odkázaný na pomoc druhých. Smrt v roce 2011 byla pro něho vysvobozením ze zcela zničeného života. Co tyto dva únosy spojuje? Obě rodiny unesených dětí byly známé a bohaté. Tak málo stačilo k lidským tragédiím. Ovšem ve třicátých i sedmdesátých letech minulého století nebyl internet. Informace se šířily výrazně pomaleji a také jich bylo méně. Přesto si je zločinci opatřili.

Vyhrocený a konfliktní rozchod rodičů je pro dítě bezpochyby trauma.
Když to máma s tátou odpískají. Rozvod děti poznamená, vyvarujte se chyb

Současný svět je zahlcen obrovským množstvím snadno dostupných informací, které mohou být přínosné, ale i zcela zavádějící, nepřesné, zkreslené či nepravdivé. S tím se potýkají i současní rodiče, kteří mají starost o své děti. Přesto se dopouštějí, nejspíš nevědomě, velmi nebezpečného jednání. Na straně jedné se brání vyvěšování fotografií z mateřské či základní školy, kde nikde není uvedena adresa, jméno dítěte ani socioekonomický status rodiny, v níž vyrůstá. Na straně druhé klidně na sociálních sítích zveřejňují fotografe, které v budoucnosti mohou vést ke snížení důstojnosti dítěte. Roztomilé batole sedící na nočníku nebude za deset let kudrnáčkem s nahatou prdelkou, ale pubescentem. V tomto náročném vývojovém období může být obklopen skupinou vrstevníků, kteří fotografii zneužijí k jeho zesměšnění.

Nemalé množství rodičů si také libuje ve zveřejňování své dokonalé a krásné rodiny včetně majetkového blahobytu. Fotografie dítěte, které sedí uprostřed luxusních hraček rozházených po naleštěné podlaze, v jehož pozadí je vidět moderní obývací prostor s originálními obrazy na stěnách a s výhledem do udržované zahrady, říká zloději: Pojď do mého domu a něco si vyber!

Šťastná rodina může být jen iluze

Jaká může být motivace rodičů ke zveřejňování majetku a rodinné iluze? Ukázat přátelům a známým, že se mi dobře daří? Pokud je rodič člověk, který je přátelský, vyrovnaný a empatický, je obklopen přáteli, kteří to o něm vědí a upřímně mu to přejí. Nemusí to tedy zveřejňovat na sociálních sítích. Tito zralí dospělí rodiče to také většinou nedělají. Ti ostatní, kteří si zveřejňováním svých pseudoúspěchů potřebují získat respekt, ho stejně nezískají. Žádné skutečné přátele nemají.

Uznávaný umělec Olafur Eliasson
Uznávaný umělec Olafur Eliasson: Děti přemýšlejí o zítřku jinak než dospělí

U lidí ve svém okolí vyvolají jen ještě výraznější negativní emoce a nikdy nikoho nepřesvědčí o svém skutečném šťastném bezproblémovém prožívání. Většinou tito neoblíbení lidé marně celý život na štěstí a radost jen čekají, třebaže žijí v blahobytu materiálním. Proto si to sami sobě musí nakašírovat. Pěkný dům a zdravé dítě na fotografii není důkazem skutečné radosti ze života a opravdové lásky k dítěti. Královská anglická rodina se také na společných fotografiích statečně usmívá a málokdo věří v jejich láskyplné soužití. Svým přátelům můžeme sdělit jakoukoliv intimní informaci o nás i o našich dětech. Proto jsou to přátelé. Těm ostatním raději nesdělujme nic.

Pomsta bývalému partnerovi

Velmi častá motivace ke zveřejnění rodinného blahobytu je také pomsta bývalému partnerovi. Náš/naše ex má trpět, když vidí krásnou rodinu a luxusní dům, ve kterém konečně můžeme dýchat a jsme šťastni. Předcházející partner/partnerka má trpět. Každé partnerství se může dostat do krize a odchod ze vztahu může být i vyřešením vzájemných problémů.

Ovšem to, jak z partnerství odejdeme, o nás něco vypovídá. Veřejná dehonestace předcházejícího vztahu a zveřejňování intimních informací o bývalém partnerovi/partnerce signalizuje, že se dosud pomstou posedlý jedinec se ztrátou kontroly nad ex nevyrovnal/a. Msta nic dobrého pro jeho/její emoce nepřináší. Nedojdou ke zklidnění a nebudou schopni pokračovat smysluplně v novém vztahu. Ovšem ex to ví. Je rád/ráda, že má konečně klid a může začít nový život s lepším partnerem/partnerkou. Tentokrát bude opatrnější. V soužití s nezralou a nevyrovnanou osobností získal/a zkušenost, kterou v obchodě nekoupí.

Baronka Jana Germenis-Hildprandt a její syn Stephanos Germenis-Hildprandt. Majitelé zámku Blatná.
Mít zámek je láska i starost. Miliony na stromě nerostou, říká česká baronka

Schopnost žít v intimním vztahu, tudíž založit si fungující rodinu, není dána každému dospělému člověku. Pokud někdo o sobě veřejně vykřikuje, jak je šťastný a jak momentálně žije s perfektním partnerem/partnerkou, nebývá to pravda. Lidé, kteří ve fungujícím vztahu žijí, jsou zralými jedinci, kteří nic sami sobě nemusí předstírat a nepředstírají to ani na veřejnosti. Žijí svůj soukromý život, vychovávají děti a jsou schopni pro ně vytvořit bezpečné prostředí. Zralý dospělý člověk zvládne výchovu potomka i tehdy, když se vztah s druhým rodičem rozpadne a na péči zůstane sám. Nezralý rodič, neschopný přijmout roli dospělého člověka, bude nutně potřebovat sám sobě nalhat, že je dokonalý. Sociální sítě mu v tom budou pomáhat.

Co tedy skutečně sdělujeme zveřejňováním intimních detailů z našeho soukromí? Oslovujeme především kriminálníky. Klidně si můžeme na dveře našeho domu vyvěsit ceduli: Zloději a násilníci! V mém domě jste vítání. Vykraďte můj dům! Ubližte mému dítěti! A neodpustím si připomínku na závěr. Neexistuje zabezpečovací systém, který vás, vaše blízké či váš majetek stoprocentně ochrání. Bezpečí si nemůžete koupit. Můžete se jen bezpečně chovat.