Zahoďte strach, nazujte tretry. V akademii vás naučí jet na kole bez brzd

Zásluhu na tom má i Akademie dráhové cyklistiky v Brně, kterou vedou čeští reprezentanti Tomáš Bábek a Robin Wagner. Medailisté z mistrovství světa i Evropy se rozhodli, že svůj sport přiblíží amatérům.

Před dvěma lety tahle dvojice spustila projekt, jenž zájemcům o méně obvyklý sport přibližuje, jak se jezdí na velodromu. Na kole, které má jeden pevný převod a žádné brzdy.

„Převažuji lidé, kteří na kole jezdí a chtějí si vyzkoušet něco, co viděli v televizi. Naučíme je, jak pořád točit nohama a projet klopení. Taky chodí lidé, kteří nemají vlastní tretry, nikdy je nezkoušeli zacvaknout do nášlapných pedálů. Občas přijdou i zájemci cyklistikou nepolíbení. Najednou se učí rozjet, zastavit, přitom nepřestávat šlapat a ještě naklapnout pedály,“ líčí.

Z Tokia přijel jako zpráskaný pes, tak dráhař Bábek myslí ještě na Paříž

„Musím zaklepat, že to všichni zvládají, nebyl nikdo, kdo to nedokázal. I Maroš Kramár to zvládl,“ zmiňuje Bábek výuku slovenského herce, který na velodromu natáčel televizní pořad Zázraky přírody.

Dvojnásobný medailista z mistrovství světa a také dvojnásobný evropský šampion učil na dráhovém speciálu i herce Jakuba Štáfka.

Cena? Přes tři tisíce korun za lekci

Akademie má teď kolem sto padesáti absolventů. „Zájem je poměrně velký, za což jsme rádi. Instruktoři jsme já a Robin, pomáhají nám i Kuba Šťastný, Jirka Janošek nebo další kluci z Dukly. Potkáváme se s příjemnými lidmi, kteří byli nadšení a spousta z nich se vrací zpátky. Děláme také teambuildingové akce, hodně lidí kupuje lekci jako dárek. Jde o adrenalinovou zábavu, ale relativně bezpečnou, někteří přijedou s rodinou přes celou republiku,“ popisuje Bábek.

Kdo se touží naučit speciálu bez brzd, zaplatí si v akademii vstupní individuální lekci, která stojí 3290 korun. Po absolvování dostane certifikát základní dráhové dovednosti, což je jakýsi řidičák na dráhové kolo.

„Lekce trvá dvě až dvě a půl hodiny. Účastníkům zapůjčíme vybavení, začínají na hliníkovém kole, ale ve druhé části se dostanou i k jízdě na velmi rychlém karbonovém speciálu,“ líčí účastník dvou olympijských her v Pekingu 2008 a Tokiu (2020/2021).

Jakmile aktéři odbourají počáteční obavu, jízdu na velodromu si užívají. „Když to překonají, způsobuje jim to euforické pocity. Odcházejí od nás rozzáření a je hrozně hezké to sledovat,“ usmívá se Bábek.

Řada absolventů Akademie dráhové cyklistiky se na brněnský velodrom vrací k pravidelným tréninkům. „Někteří mají i vyšší ambice, pro ně jsme spustili nultý ročník amatérské dráhové ligy. Na prvních závodech jsme měli dvacet hobíků i z Prahy nebo Hradce Králové. Děláme už dvakrát týdně veřejné tréninky, máme tam i posilovnu pro ty, kdo to myslí vážněji. Připravili jsme modernější metodu tréninku, aby nešlo jen o jízdu na trenažéru nebo úseky na silnici. Máme tam dobrou komunitu a vždycky panuje rodinná atmosféra,“ pochvaluje si Bábek, který se zúčastnil profesionálních keirinových závodů v Japonsku.

Cíl? Asfaltové okruhy jako v Anglii

Od příštího roku hodlají s Wagnerem rozjet sekci pro děti, našli totiž partnera, který vyrábí dětská dráhová kola pro všechny věkové kategorie.

„Plánujeme kroužek na dráze, přestože kolo je bez brzd a má jeden pevný převod, pořád jezdi na uzavřeném okruhu, kam nemůže nikdo vjet. Nejsou tam auta, ani stromy jako v lese, takže je to velmi bezpečná cyklistika,“ podotýká Bábek.

Dřív jsem si přebalování neuměl představit, říká po narození dcery Bábek

Touží po vytvoření velké komunity dráhových cyklistů v České republice. „Rádi bychom měli nejen v akademii několik stovek hobby dráhařů, abychom mohli zakládat venkovní velodromy. Jen asfaltové okruhy, kterých je třeba v Anglii plno. Mohou být kolem jakéhokoli hřiště a za chvilku jsou postavené, lze je využít k rekreačnímu i kondičnímu sportu nebo amatérskému závodění, to je náš cíl,“ vzkazuje pětatřicetiletý Bábek.

Přestože v Praze by po Akademii dráhové cyklistiky byla nejspíš větší poptávka, Brno je odjakživa bašta tohoto odvětví. „Nás profíků, kteří to s dráhou myslí vážně, je strašně málo a převážně se shromažďují v Dukle Brno. Myslím, že k nám to sedí nejvíc ze všech měst, k čemuž přispívá i krytá dráha, která je vhodná pro začátečníky,“ připomíná čtyři sta metrů dlouhý betonový ovál brněnské velodromu.

„Pro naše účely je čtyřstovková dráha nejlepší, je velice jednoduchá na učení, je velká, široká, klopení tak akorát a hlavně má střechu. Když začne pršet, nemusíme nic rušit, v Praze na Třebešíně bychom v dešti jezdit nemohli,“ doplňuje Bábek.