Podobné zvuky dosud nikdo nikdy předtím neslyšel. U indonézského pobřeží se opět "rozezpíval" korálový útes, který vědci obnovovali poté, co byl téměř zcela zničen při rybolovu. To, že po tříleté obnově se z útesu opět ozývají zvuky, které vydávají jeho obyvatelé, je podle odborníků znakem, že se do místa vrátil život. Svá zjištění uveřejnili v odborném časopisu Journal of Applied Ecology. „Zvukové kulisy jsou důležitým aspektem zdraví útesu. Akustická obnova jako taková je proto důležitou složkou celkové obnovy ekosystému," uvedli autoři studie v jejím úvodu.

Oficiálně se tento tvor sice jmenuje macarát jeskynní, známější je ale pod přezdívkou malý dráček. Tito tvorové žijí na jediném místě na světě, ve slovinské jeskyni.
Nejpodivnější tvorové světa. Ve slovinské jeskyni žijí dračí mláďata

Zpěv a další zvuky plynou od živočichů, kteří útes obývají. „Zvuk je zásadní složkou pro přežití útesu. Potomci téměř všech jeho obyvatelů, od korálů až po ryby, totiž první fázi života tráví na otevřeném moři. Zpěv z útesu pak pro ně slouží jako maják, díky kterému se mohou vrátit ‚domů‘," zmiňuje list The Guardian, který informaci o výzkumu přinesl.

Zdroj: Youtube

Tajemný smích

Když se vědcům podařilo nahrát zvuky v obnovovaném útesu u indonézského pobřeží, u souostroví Spermonde, který se snaží zachránit v rámci programu Mars Coral Reef Restoration Project, potěšily je nejen jako důkaz, že se útes vrací k životu. Zvuky, které zachytili, jsou totiž opravdu netradiční. „Mnoho z nich nebylo nikdy předtím zaznamenáno. Jejich původci jsou neznámí, nepodařilo se je totiž vylákat z útesu ven," shrnuje server The Guardian.

Vědci jsou přesto nadšení. „Práce na zachytávání zvuků vycházejících z korálových útesů byla většinou mizerná. Poslouchali jsme, jak útesy postupně utichají, když umírají. Ovšem tohle místo je úžasné a inspirující, protože zde je to přesně naopak," vyjádřil se pro list The Guardian vedoucí autor studie obnovy útesu Tim Lamont, z britské University of Exeter.

Vědci při testu ukázali, že racci jsou zřejmě chytřejší, než se myslelo. Konkrétně vědci zkoumali racky delawarské (na snímku, ilustrační foto).
Podceňovaní racci překvapili vědce. Jsou chytřejší, než se myslelo

Odborníci pod vodou nahráli hodiny záznamů. „Jejich poslech nám trval měsíce. Zvládl jsem si je pouštět hodinu denně, protože je skutečně zvláštní sedět se zavřenýma očima a poslouchat všechny ty bizarní zvuky. Postupně jsme ale objevovali stále další a další, které jsme nikdy předtím neslyšeli. Bylo to opravdu dobrodružné," řekl Lamont.

Některé zvuky, které slyšel, ho zaujaly natolik, že se pokusil osobně zjistit, jací tvorové je vydávají. Potopil se proto k útesu, a pod vodou spustil dříve pořízenou nahrávku zvuků z něj. Doufal, že mu na ni ryby či další zpívající živočichové odpovědí a vyplavou. „Odpověď jsem sice několikrát dostal, ale nikdy se žádná ryba neobjevila. Takže identita pěvců je nadále záhadou," shrnul Lamont. Podle něj by však mohlo jít o ryby z čeledi žabohlavcovití.

Vůbec nejpodivnějším zvukem, jehož původce je neznámý, je podle vědců zvláštní, až děsivý smích. „Může pocházet třeba i z toho, jak o sebe naráží jejich zuby," poznamenává list The Guardian. Mezi zvuky se objevilo také kvílení či vrčení.

Zachraňte útesy

Korálový útes u souostroví Spermonde je jen jedním z příkladů útesů zničených lidskou činností. „Toto konkrétní místo bylo zničeno při formě rybolovu, při níž jsou na mořské dno umisťovány výbušniny, aby zabily vše v oblasti," vysvětluje list The Guardian.

Autor snímku: David Oldenhof; Tasmánie
OBRAZEM: Z nejlepších záběrů polární záře se tají dech

Obnova podobně zničeného útesu trvá roky a ne vždy se podaří. „V případě útesu, který se postupně rozezpíval, byly při obnově malé kousky živých korálů připevněny na pevnině k hvědzicovitým kovovým rámům. Ty pak byly umístěny ve zbytcích útesu, které pod hladinou zůstaly i po explozích," nastiňuje list The Guardian.

Po třech letech od chvíle, kdy byly rámy umístěny na dno, vědci porovnávali obnovovanou oblast s těmi, které nikdy předtím poškozeny nebyly, i s místy, které byly zničeny. „Většina zvuků, které pak odborníci nahráli, vycházela o polovinu častěji ze zdravých a obnovených ploch," shrnuje list The Guardian.