Pláč po sexu je záhadou i fenoménem. Vědcům pravý důvod stále uniká

Pláčem vyjadřujeme celé spektrum emocí a zážitků. Negativních, ale i pozitivních. A pláčeme všichni. Bez ohledu na věk, kulturu či pohlaví. Slzy radosti nás mohou překvapit při přebírání vysokoškolského diplomu, při narození potomka, při sledování oblíbeného seriálu nebo při těch vzácných chvílích, kdy čeští hokejisté na olympiádě porazí sbornou i Kanadu…

Ve většině případů ale pláč ztotožňujeme spíše se smutnými událostmi. A v každém případě slzy rozhodně nebývají naší prvotní asociací pro dobrý sex. Přesto je realita překvapující. Přes 45 procent žen a asi 40 procent mužů prohlašuje, že alespoň jednou v životě po uspokojivém pohlavním styku plakali.

Slabá erekce a sperma, nuda, znechucení. Pandemie zabíjí sex i Čechům

Šlo o pláč těžko vysvětlitelný a bez jasné příčiny, časté byly ale i pocity extrémního smutku a podrážděnosti. Pravidelně dokonce takový stav zažívají asi dvě procenta žen a možná překvapivě čtyři procenta mužů.

Zároveň se nejedná o žádnou novinku z posledních let. Už římský zakladatel moderní medicíny Galén si ve 3. století všiml, že: „Každé zvíře je po pohlavním styku smutné, kromě kohouta. Ten po sexu zakokrhá.“ Někteří historici tvrdí, že tento citát nikdy nepronesl a že mu byl přisouzen až jeho následovníky. Ale proč si kazit hezkou historku pravdou, že?

I přes dlouhodobou znalost tohoto fenoménu se téma špatné nálady a pláče po sexuálním kontaktu ze strany moderních vědců doposud nesetkávalo s větším zájmem.

Jak píše ve svém článku o lidské sexualitě Gazeta Wyborcza: „Zatímco sexuální příručky jsou plné popisů problémů s erekcí, analýz velikosti penisu (ano, stále platí, že na jeho rozměrech v naprosté většině případů nezáleží – pozn. red.) nebo technik k úspěšnému dosažení orgasmu, postkoitální dysforie (tak se smutku po orgasmu říká odborně – pozn. red.) zůstává přehlíženou stránkou naší sexuální aktivity.“

Post-sex blues

Co tedy o této záhadě víme? Vědci definují celé spektrum negativních symptomů, které se mohou po styku objevit. A nejde jen o hryzající svědomí a sebelítost po krátkém románku, nebo černé myšlenky po zrazení partnera, který nám věnoval nejlepší roky svého života.

Hovoříme o smutku, který pramení ze styku s někým, koho máme rádi a dokonce ho milujeme. Jak dále uvádí polský deník, až nyní začínáme poznávat podstatu a příčiny jevu, který nese v angličtině romantický název „post-sex blues“.

V roce 2010 psychologové Brian Bird, Robert Schweitzer a Donald Strassberg po analýze sexuálních zážitků více než 200 žen došli k závěru, že špatná nálada po pohlavním styku postihla každou třetí ženu alespoň jednou za život. Jedna z deseti účastnic jejich studií uvedla, že během posledního měsíce měla symptomy post-sex blues.

V dalších publikacích tento tým mimo jiné ukázal, že míra intimity neovlivňuje výskyt postkoitální dysforie. Když tedy máme sex s dlouhodobými partnery, pláčeme po styku a je nám smutno stejně často jako při milostných aférách, na které bychom nejraději zapomněli.

Ne, ještě nic nebude. Návrat k sexu po porodu chce čas

Jenže, jak před dvěma lety v The Journal of Sexual Medicine uvedli Andrea Burri a Peter Hilpert ze Švýcarského institutu pro výzkum sexuality, do roku 2020 byl veškerý výzkum postkoitální dysforie založen pouze na třech symptomech. Vědci ve svých výzkumech navíc používali pouze jednu shrnující otázku: „Zažili jste v posledních čtyřech týdnech nepochopitelný pláč, smutek nebo podrážděnost bezprostředně po vědomé sexuální aktivitě?“

Podle švýcarských odborníků jsou ale „smutek, plačtivost a podrážděnost z psychologického a biologického hlediska velmi odlišné stavy, které by neměly být spojovány do jedné kategorie, pokud skutečně chceme pochopit potenciální mnohovrstevnatost tohoto fenoménu.“ Švýcaři tak jako vůbec první analyzovali klinický obraz a psychologické pozadí jevu post-sex blues.

Po statistické analýze nalezli dokonce 21 symptomů postkoitální dysforie, které rozdělili do čtyř hlavních kategorií: depresivní nálada, povzbuzení, spavost a příznaky podobné chřipce.

Postkoitální dysforie

Nejčastějšími symptomy u žen byly změny nálad a smutek. Zatímco u mužů to byla depresivní nálada a snížená hladina energie.

Téměř 34 procent účastníků výzkumu uvedlo, že pociťují zhoršení nálady nebo plačtivost po dosažení orgasmu. A co je v tomto případě obzvláště zajímavé, týkalo se to v mnohem větší míře mužů. Postkoitální dysforii jich hlásilo až 60 procent, u žen se jednalo o 25,4 procenta.

Téměř polovina účastníků navíc uvedla, že pociťují pokles nálady i po masturbaci, nebo, jak se nyní říká, po sólovém sexu. I v sexuologii se terminologie rychle vyvíjí. Ovšem skutečnost, že postkoitální dysforie postihuje ve srovnatelné míře i muže, byla poprvé zaznamenána už v roce 2018.

Joel Maczkowiack a Robert Schweitzer, dva psychologové z Australian University of Technology v Queenslandu, tehdy analyzovali zkušenosti více než 1200 mužů. Přes 40 procent z nich alespoň jednou zažili post-sex blues. A 20 procent uvedlo, že se tento jev u nich objevil v posledním měsíci.

Asi čtyři procenta ze zkoumaných mužů po pohlavním styku pravidelně pociťovalo depresivní náladu. Podle autorů publikace se zdá, že příčinou mohly být aktuální psychické problémy, nebo že byli oběťmi sexuálního zneužívání v dětství a nebo některé sexuální dysfunkce.

Kolik chlapů za život je normálka? Už jsou známy výsledky

Podle oponentních odborníků ale svou roli mohl hrát i druh vztahu k druhým. To, jakým způsobem a jak silně se dokáže člověk sblížit s jinými lidmi, se vyvíjí již v raném dětství. Problematické v dospělosti jsou pak samozřejmě úzkostné a vyhýbavé vazby.

Post-sex blues zůstává pro psychology a sexuology stále výzvou. Stále totiž nebyl proveden žádný podrobný výzkum vztahu mezi tímto jevem a duševním zdravím. Například bylo pozorováno, že ženy s poporodními depresemi častěji trpí postkoitální dysforií.

Také dosud nevíme, zda zvýšená úzkostnost, která má přímý dopad na celou řadu sexuálních dysfunkcí, souvisí také nějak s tímto fenoménem.

Studie, které v tomto směru analyzovaly roli genů, ukázaly pouze na jejich vedlejší dopady a zdůraznily potřebu další vědecké práce. „Přímé vlivy okolního prostředí mohou hrát u postkoitální dysforie mnohem větší roli,“ uvedla Wyborcza. Problém je, že většinu z nich stále neznáme.