V knize budou dopisy, které si petrkovský rodák vyměňoval s malířem Josefem Čapkem a básníkem Vladimírem Holanem, ale větší část knihy zaplní listy Reynka nakladateli Josefu Florianovi do Staré Říše. O projektu informovalo letošní první vydání Katolického týdeníku v rozhovoru s editorem Jiřím Šerých, rodákem z Havlíčkova Brodu. Podle jeho slov si Reynek a Florian psali od roku 1914 do Florianovy smrti v roce 1941.


Šerých si vše, co napsal Reynek Florianovi, vypůjčil ve Staré Říši v roce 1987, opsal a vrátil, načež se po Reynkových listech slehla země.
„Unikátem je, že vyjde korespondence, která je ztracena. Obsahuje 534 dopisy”, říká editor. Dopisy Floriana Reynkovi Šerých získal v Petrkově. „Byly tam různě uloženy po šuplatech, tak jsem si je půjčil, setřídil, opsal a vrátil. Nyní jsem do chystané knihy potřeboval ofotit aspoň jeden z těchto dopisů jako faksimile, ale bratři Reynkové mi řekli, že jsou někde zapůjčené a už nic nemají.

Zatímco ve Staré Říši to bylo rozchváceno násilím, v Petrkově to zmizelo jaksi z dobré vůle: bratři Reynkovi jsou tak hodní, že v křesťanské lásce listy někomu půjčili, nezaznamenali si komu, a dotyčný to má asi někde u sebe”. Seřadit korespondenci nebylo snadné, nakladatel Florian nepsal datum, nebo datoval způsobem: „šestý týden po svatém Duchu”. Zajímavé jsou Reynkovy doušky, které zřejmě na obálky nebo balíkové průvodky psal dodatečně až na poště, například – „Štočky a Špálův obraz přinesu nebo v příštím balíku, sem to nešlo”.

Kniha rozptýlí legendu
Šerých upozorňuje, že zveřejněná korespondence rozptýlí legendu o neskonale věrném a nerozlučném přátelství obou mužů. Zprvu byl Reynek ke staršímu Florianovi převelice uctivý až submisivní, poději se od staroříšského nakladatele poněkud emancipoval a v roce 1921 se pustil do vlastní edice, petrkovských Sešitů poezie. „Když se Reynek oženil a odjel do Francie, začal plně stát na vlastních nohou a ve vztahu k Florianovi nabral ve světě mnohem větší sebevědomí. Tehdy už ovšem také jejich korespondence postupně stále víc řídla,” poznamenává Šerých.

Reynkova korespondence byla k vydání připravena již v roce 1988, prvně měla vyjít v Odeonu. „Všechno bylo rozjeté, ale Odeon šel po revoluci ke dnu a musel se rozhlížet po lukrativnějších titulech”, přiznává polistopadové poměry v české kultuře Šerých a kvituje skutečnost, že nyní v nakladatelství Karolinum jeho knihu, v níž bude asi 1100 Reynkových dopisů, rediguje bývalá redaktorka Odeonu, Milada Motlová.

Autor: Ivo Havlík