Dámy obléknou zářivé společenské róby, pánové nazují taneční střevíce a jde se do víru zábavy. Ani vesnické plesy na Vysočině nepostrádají punc důležitosti a prestiže.

Důkazem toho mohl být například sobotní myslivecký ples v Havlíčkově Borové. Tady se stoly musejí zamlouvat dlouho dopředu. „Moc toho nezbývá. Určitě se prodá všechno,“ hlásil okolo jedenácté hodiny večerní kuchyně jeden z pořadatelů, Tomáš Janáček. Guláš z jelena nebo divočáka táhl, stejně jako bifteky. Medailonky na houbách, nebo divočák se šípkovou dokonce z nabídky zmizely ještě dříve. „Ale chybí mi tu svíčková,“ smutnili někteří z příchozích.

Místní sokolovna, stylově vyzdobená smrkovým chvojím, do svých útrob pojala více než pět stovek návštěvníků. Už tradičně se zde scházejí lidé zblízka i zdaleka a ze všech věkových a společenských skupin, aby ochutnali nejen zdejší zvěřinovou kuchyni, ale třeba zkusili štěstí při tombole. Ten, kdo však dorazil později, litoval. Tombola mizela jako pára nad hrncem. „To je velká škoda, lístků mohlo být o něco víc,“ mračil se krátce po osmé hodině jeden z opozdilců.

V osudí byli kromě věcných darů i ryby, bažanti nebo srna. Ale největším lákadlem byl bezesporu kanec. Ten jako cena prostě táhne. Kdo neměl šťastnou ruku, mohl se pokusit dalšího divočáka získat ještě za pomoci nadité peněženky. Pětačtyřicetikilový kousek nakonec v půlnoční dražbě padl za sumu větší než dva tisíce korun.

A po jídle se mnozí vrhli na parket vytancovat zvěřinové kalorie, nebo na něco ostřejšího. Na sále za libých zvuků kapely IRIS band nebylo chvílemi takřka k hnutí, mnohé páry se musely umně otáčet, aby do sebe nenarážely, ale zábava rychle plynula do takřka ranních hodin. Vesnické plesy jsou zkrátka a prostě událostí.