V březnu v Havlíčkově Brod při příležitosti premiéry nové hry O Plačkovi výročí oslavili. Melena nyní pro Deník vzpomněl na úplné začátky divácky oblíbeného Divadýlka Mrak.

Společně hrajete už dvacet let. Jak jste tehdy začínali?

Před dvaceti lety v Brodě hostovalo Klicperovo divadlo. Tam hrál kamarád Yvony, Boris Šlechta. Slovo dalo slovo a my k němu začali jezdit do Hradce a pomalu začali s divadelnictvím. Naučil nás základy, jak hrát s loutkami. A pak jsme se seznámili s Honzou Prokešem, který nám začal režírovat hry. Celkem už máme dvanáct  her.

Vzpomenete si na první hru, kterou jste hráli?

To vím přesně. Bylo to v roce 1994, hned po Velikonočním pondělí v Divišově. A tuším, že jsme hráli Hádavou pohádku, což byla naše úplně první, co jsme dělali s Borisem.

Napadlo by vás tehdy, že spolu budete hrát ještě za dvacet let?

Vůbec ne. Tenkrát jsme si říkali, že to zkusíme dva, tři roky. Ono to stejně třeba nepůjde, a nakonec naštěstí ano. Ohlasy byly už tehdy příznivé.

Vidíte za těch dvacet let výrazný posun ve vašem herectví?

Já myslím, že určitě. Už jenom proto, že jsme si předposlední hru dokázali udělat úplně sami. Ve dvou lidech je to trošku problém. Když tam máte režiséra, je to zároveň takový rozhodčí. Dva lidé se obyčejně těžko dohodnou, ale asi tím, že už jsme zkušenější, se nám to podařilo.

Co vás na této práci nejvíce těší?

Rádi bavíme děti. A ony vás hrozně dobijí energií, když se smějí a dobře se baví. Třeba vlastním dětem jsem dříve něco nahrál.

Hráli jste vždy výhradně jen ve dvojici? Nepřemýšleli jste o třetím herci?

Kdepak, vždycky jsme hráli jenom my dva, třetího jsme nikdy neměli. On by se nám tam akorát motal.

Proběhla nějaká oslava výročí?

Ta proběhla v kulturním domě Ostrov na havlíčkobrodské premiéře v hry O Palečkovi. Pro diváky jsme přichystali takový menší tematický raut. Jsme rádi, že premiéru jsme absolvovali v Havlíčkově Brodě. Za dvacet let to pro nás bylo poprvé. Ale čekaní se vyplatilo.

Kterou z vašich her máte nejradši?

Rozhodně všechny. I když vždycky je to ta nejnovější, takže teď asi naší novou O Palečkovi.

Máte nějakou čistě vlastní hru, na které se nepodílel režisér?

Ano, máme Čarodějnou pohádku, která je naše předposlední, tu jsme si dělali úplně sami.

Jak taková tvorba vlastní hry vypadá?

Většinou to vypadá tak, že přijde nápad, Yvona napíše scénář. Vymyslí se scéna a pak je asi půl roku pauza, ale už v tomto stádiu hru nabízíme. Někdy příprava hry trvá i rok.

Často během svých her do představení přímo zapojujete i dětské diváky…

Kromě těch dvanácti titulů máme ještě čtyři karnevaly. Pro děti je připravena nějaká diskotéka a soutěže. Občas to i kombinujeme, že zahrajeme kratší pohádku a uspořádáme hned poté karneval. Dříve jsme působili pod brněnskou agenturou. Ta byla taková víc hudební a v podstatě nám dala nápad k tomu, abychom karnevaly zkusili. A my u nich zůstali dodnes.

Máte za dvacet let nějakou kuriózní příhodu?

Jednou jsme třeba přijeli jinam, než jsme měli. Hrát se mělo v Moravském Písku a my přijeli do Moravské Nové Vsi, což bylo asi padesát kilometrů mimo. Nakonec jsme to ale stihli, sice už děti seděly v sále, ale dobře to dopadlo. A pak se vám samozřejmě mockrát stane, že zapomenete text.

Kolikrát týdně hrajete?

Hrajeme hlavně dopolední představení pro školy. Když se to dobře naplánuje, vyjde to na dvě představení denně, pětkrát za týden. Poslední roky přibylo hodně hraní o víkendech.

Divácký zájem tedy stále je…

Musím zaťukat, že ano. Dříve naše odpolední představení pro veřejnost, to byla málem přesilovka. Čtyři lidi v sále. A teď jich chodí třeba dvě stě. Hlavně lidé z Brodska.

Co Divadýlko Mrak plánuje do budoucna?

Za dvacet let toho bylo už celkem hodně. Navíc v repertoáru pravidelně střídáme asi dvanáct her. Uvidíme časem, možná nějakou další hru přidáme, ale zatím to neplánujeme.

Pavel Buňat