K blížícímu se 150. výročí jeho narození Národní galerie v Praze připravuje soubornou výstavu z rozsáhlé tvorby významného představitele české malby první poloviny 20. století. Prologem k pražské výstavě, která se otevře na jaře 2013, je současná expozice Kubových obrazů v Goltzově tvrzi v Golčově Jeníkově.
„Spatříme tu krajiny, národopisná díla, žánrové scény, nepřekonatelná zátiší, portréty a zvláště autoportréty. Ty v žádném případě nepředstavují zahleděnost do sebe. Vidíme na nich, že nic nepřikrášloval, ale že byl sám sobě tím nejtrpělivějším modelem. Ještě dlouho bychom si mohli povídat o tomto národním umělci a skvělém člověku, který toho tolik vykonal pro povznesení kultury země, z níž vzešel. Budiž mu tato výstava za to vše upřímným poděkováním," napsal v krásném katalogu Václav Kurel.
Ludvík Kuba pocházel ze třinácti dětí poděbradského zámečníka, dožil se požehnaného věku 93 let, zemřel 30. listopadu 1956 v Praze. Nebyl jen vynikajícím malířem, ale také fenomenálním badatelem slovanského folklóru a hudby zvláště, je považován za zakladatele slovanské hudební folkloristiky. Jiřina Langhammerová všestranného umělce v publikaci, kterou vloni vydalo Národní muzeum v Praze, nazvala „renesanční osobností slovanského světa".
Nikoli náhodou v Německu Kubovi ještě za jeho života udělili titul čestného občana srbské Lužice. V Sarajevu letos vyšlo luxusní dvojjazyčné vydání Kubovy knihy Čitanje Bosne i Hercegovine. Lze předpokládat, že Kuba by se nedokázal smířit s odtržením Kosova od Srbska, do Kosova jezdil, maloval ho a psal o něm jako o slovanské výspě Balkánu.
V Golčově Jeníkově je vystaveno na 50 děl, od portrétů a autoportrétů, přes studie jihoslovanských krojů, výjevů z dalmátských tržišť, až po krásná městská zákoutí Poděbrad a Českého Krumlova. K výstavě je péčí kurátora expozice Ladislava Málka vydán katalog s reprodukcemi všech vystavených obrazů. Výstava potrvá do 9. prosince.
Ivo Havlík
