Pan Čermák představuje své zpracování tématu Kytice z pověstí národních Karla Jaromíra Erbena. A právě o čerpání námětů, o nich a přes ně jsem si s autorem obrazů povídala.

Na úvod o sobě vystavovatel prozradil: „ Narodil jsem se 24. června roku 1968 v Havlíčkově Brodě, od mala žiji v Chotěboři. Po základní škole jsem studoval na Gymnáziu v Chotěboři. Své vzdělání jsem ukončil vystudováním učitelství pro první stupeň základní školy na Pedagogické fakultě v Hradci Králové".

Co byste o sobě řekl Vy jako výtvarník?
„Je pravdou, že v dětství jsem jako kluk velice rád trávil čas kreslením tužkou nebo pastelkami výjevů bitev rytířů, vojáků II. světové války atd. Velmi mně strhávaly filmy s touto tématikou, takže dovedete si představit jakými klukovinami a jak jsem rostl. S kamarády venku hry na vojáky, doma hraní s figurkami jako s vojáčky, kterých jsem se snažil mít co nejvíce, aby armáda byla početná. Miloval jsem vše historické kolem mě, ať se to týká staré Chotěboře, kde žila moje babička, ale i prostředí hradů, zřícenin, zámků na které jsme často jezdili celá rodina. Ve škole byl mým nejoblíbenějším předmětem kromě tělocviku dějepis, z něhož jsem i maturoval. Toto vše bylo pozadí, i se zděděnými vlohami ze strany Čermáků pro výtvarno, pro obdiv a zájem k obrazům, především barokních mistrů. Duch tohoto všeho mě táhnul k figurálním motivům, portrétům. Jdu si vlastní amatérskou cestou především kresby, malováním akvarelů a poslední roky i olejomalbou.

Kdo vás z malířů nejvíce oslovuje?
„Mám rád hlavně impresionistu Antonína Slavíčka, mistra světla a stínů, jehož obrazy nejen z Vysočiny jsou mé duši námětem i vyjádřením velice blízké. Se Slavíčkem mám v srdíčku i Jindřicha Pruchu. Jeho obrazy Vysočiny s tajícím nafialovělým nádechem sněhu mě potají svoji syrovostí a prostotou".

Máte ještě jiné záliby? A co rodina?
„Mám rád sport, aktivně se mu pravidelně věnuji a je to i moje druhé já. Dělá mi radost šestnáctiletý syn Martin, který poctivě a s velkým zájmem trénuje hru na kytaru a svým talentem si získal přes you tube uznání i v zahraničí. Já sám miluji kytaru. Dřívěji jsem hrával se skupinami na tanečních zábavách. Byli bychom s manželkou Bohunkou rádi, kdyby si Martin splnil po truhlářském učilišti svůj cíl – studium na hudební Konzervatoři v Praze. Devatenáctiletá dcera Lucie začala studium na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové obor čeština, dějepis. Je cílevědomá houževnatá a soběstačná. Bydlí se svým přítelem Jirkou v Nové Pace a jsme rádi, že se dokáže postavit k životu".

Jaké máte cíle do budoucnosti?
„Je to velmi jednoduché. Abych byl se svoji výtvarnou tvorbou spokojený a mohl se o radost z výsledku podělit s ostatními lidmi".

Iva Stehnová, vedoucí knihovny