„Středisko východočeských spisovatelů (do roku 2011 Východočeské středisko Obce spisovatelů, z. s.) bylo vytvořeno jako dobrovolná profesní organizace nejen spisovatelů, kteří jsou jádrem tohoto společenství, ale i umělců z jiných oblastí a jejich příznivců. Bezprostředně po svém vzniku v roce 2000 se stalo kolektivním členem ústřední Obce spisovatelů v Praze,“ informoval za výbor Střediska lékař a spisovatel Vladimír Franc.

Středisko východočeských spisovatelů funguje jako občanské sdružení s vlastními stanovami a průběžně se rozrůstá. „Kritériem pro členství v literární sekci je prokazatelná kvalitní literární činnost, kritériem pro členství v sekcích ostatních je především zájem a podílení se na práci organizace. Pro obě skupiny jsou závazné stanovy Střediska,“ upřesnila předsedkyně výboru Eva Černošková s tím, že hlavním důvodem a smyslem založení regionální organizace spisovatelů a jejich příznivců byla snaha pomoci společnosti zejména prostřednictvím umění.

Rovněž je to snaha pomoci regionálním autorům dostat se do povědomí čtenářů. U zrodu celého projektu stál například chotěbořský básník Petr Musílek, spisovatel, autor skvělých detektivek František Uher, nebo známá spisovatelka Marcela Marboe, která se stala první předsedkyní.

Úděl regionálního autora

Podle jejího názoru, který zveřejnila na webových stránkách Střediska, je postavení regionálního autora velmi svízelné. „Nedávno mi jeden můj přítel řekl: Nerozlišuji mezi autory regionálními a ústředními. Autoři jsou buď dobří, nebo špatní. Ti dobří se prostě prosadí. Pochopila jsem, že vůbec neví, která bije,“ povzdechla si Marcela Marboe a vzhledem k tomu, že je takových lidí jistě víc, pokusí se rozdíl mezi autorem ústředním a regionálním trochu osvětlit.

„Být regionálním spisovatelem je na jednu stranu moc hezké, protože vztahy v regionálních centrech bývají spíš o přátelství a nezištné vzájemné pomoci než o soupeření a závisti, ale na druhou stranu jde o existenci pro spisovatele opravdu tristní. Jen naprosté výjimky (ale jsou takové) mají totiž šanci dostat se po žebříčku přátel dobrých přátel do povědomí literatury celorepublikové. Jinak jde o začarovaný kruh, ze kterého prakticky není úniku,“ konstatovala Marcela Marboe. Dnes chybějí kvalitní regionální nakladatelství, jako byl kdysi Kruh v Hradci Králové, která by měla přehled o autorech a dovedla s nimi pracovat.

„Je pravda, že vydání knihy trvalo třeba dva roky, ale autor dostal honorář a jednalo se s ním důstojně. Také tehdejší Svaz spisovatelů měl přehled o začínajících autorech regionu, pracoval s nimi, pořádal pro ně různé semináře a soustředění, ti perspektivní dostali příležitost i ve velkých nakladatelstvích pražských. Vydaná kniha pak putovala nejen do knihkupectví po celém Československu, ale dokonce i do všech československých knihoven. Jak jiné je to dnes,“vylíčila Marcela Marboe situaci před rokem 1989.

Jak dodala, po revoluci byla většina regionálních nakladatelství zrušena a začínající regionální spisovatelé se stali víceméně bezprizorní. „Vydávat už neměli kde, protože se provinili tím, že se pokusili publikovat již před revolucí, ač mnozí by nemuseli změnit jedinou větu svého díla ani po revoluci,“ podotkla spisovatelka. V průběhu dalších asi deseti letech se východočeští autoři přece jen dali dohromady. Založili Středisko východočeských spisovatelů (SVčS). Obdobné to bylo i v jiných regionech.

Práce tvrdá a záslužná

S ohledem na široký územní rozsah byly ve Středisku zřízeny tři oblasti – Pardubicko, Hradecko a Vysočina. Středisko navázalo na nesmírně záslužnou práci východočeského nakladatelství Kruh v Hradci Králové. V současné době má toto společenství více než 80 řádně registrovaných členů. Na Vysočině je to například básník Petr Musílek z Chotěboře, autor detektivek František Uher z Havlíčkova Brodu, chotěbořská spisovatelka Marta Urbanová, lékař a spisovatel Miroslav Skačani z Jihlavy nebo básník Milan Sochora z Petrkova. Čestným členem Střediska je například Ladislav Pecháček, autor knižní série Básníci, která byla úspěšně zfilmována.

Členové organizace vykazují nejen bohatou vlastní publikační činnost, ale organizují i řadu společensko-kulturních akcí v regionu. Besedy, literární večery a čtení, divadelní představení, odborné přednášky, literární i výtvarné soutěže, křty knih, vernisáže, autoři vystupují v pořadech pro rozhlas a televizi, publikují v denním tisku, píší recenze a odborné texty, zúčastňují se práce v nejrůznějších porotách, organizují periodicky se opakující koncipované akce (Dny poezie Broumov – V. Kopecká, Čajovna Luna Chrudim – Z. Jirásek, Večery múz Pardubice – výtvarná sekce, kavárna U Notáře v Havlíčkově Brodě – L. Vondrák aj.)

Bezesporu největší zásluhou je ovšem nezištná práce pro knihovny a školy, kde autoři pořádají nejen jednotlivé besedy a čtení, ale i takzvaná „řízená čtení“ , která vymyslelo a zavedlo Středisko a která se setkala s velkým ohlasem, jak u dětí, tak u pedagogických pracovníků, jimž značně usnadňuje obtížný úkol přivést mládež zpět ke knihám a četbě.

Členové Střediska východočeských spisovatelů budou na podzimním knižním veletrhu nabízet jak svoje knihy, tak v sobotu 12. října uspořádají autorské čtení ze svých knih.