VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bratři Ebenové budou na zámku ve Valči jako na plovárně

Valeč - V době vydání prvního alba Malé písně do tmy (1984) působila kapela Bratři Ebenové jako bratrské trio Marka, Kryštofa a Davida. Synové významného hudebního skladatele Petra Ebena dostali klasické hudební vzdělání, zároveň však vstřebávali vlivy moderní folkové, jazzové a rockové muziky.

16.8.2017
SDÍLEJ:

Bratři Ebenové.Foto: Michal Linhart

Svou schopností čerpat ze všech těchto zdrojů a uměním používat různé neobvyklé hudební nástroje vytvořili absolutně netradiční a u nás nenapodobitelný „ebenovský zvuk“. Navíc ve spojení s výjimečnými texty Marka byli ve své době Bratři Ebenové nejen pro naši folkovou, ale celou českou hudební scénu zjevením.

Koncert Bratří Ebenů na festivalu Petra Dvorského ve čtvrtek 17. srpna ve Valči, nazvaný trochu provokativně Ebenové „na plovárně“, bude z velké části postaven na repertoáru posledního alba kapely, Čas holin. Album obsahuje třináct nových skladeb, jejichž autorem není nikdo jiný než Marek Eben.

Jak vzpomínáte na začátky kapely?
Ono to vzniklo tak nějak organicky. Já jsem vždycky toužil po tom mít kapelu. Začal jsem u Jirky Hoška v kapele Wyjou jako pianista. A jsem Jirkovi vděčný, protože dost pochybuju, že bych bez téhle průpravy měl odvahu začít něco vlastního. Pak jsem měl takový mezistupeň, kapelu, kde už hrál Kryštof. Zkusili jsme některé moje věci, ale bylo nás moc a organizačně to bylo obtížné. Tak jsme si řekli, že to musíme zjednodušit a začali jsme hrát jen v triu.

Jak vaše začátky ovlivnil váš otec, skladatel Petr Eben?
Určitě tím, že nám nebral kuráž. Nevím, jak dalece se mu moje písničky líbily, ale řekl bych, že byl rád, že se v rodině vůbec hraje. On byl vždycky nesmírně tolerantní.

Byli jste v dětství všichni vedeni k hudbě?
Ano, ale jen do té míry, abychom jednou rodičům neřekli – proč jste nás nedali na piano, teď by se nám to hodilo. Takže hudební vzdělání ano, ale snaha vychovat z dětí koncertní umělce určitě ne. Což byla klika, znám celou řadu dětí z hudebních rodin, kterým ambiciózní rodiče znechutili muziku na dlouhá léta.

Měli jste někdy chuť s kapelou skoncovat?
Když přišel listopad 89, vyprázdnila se hlediště divadel i koncertní sály, protože se lidi přirozeně zajímali o jiné věci. A nám se zdálo, že ta folková vlna už se trochu převalila a že by neškodilo dát si pauzu a počkat, jak se život vyvine. Nakonec pauza trvala dvanáct let, ale uteklo to jako nic.

Na jaké období z celého více než třicetiletého fungování vaší kapely nejraději vzpomínáte?
Z té staré doby určitě na první Porty, kde jsme hráli v triu. To byl takový závan svobody a lidi byli nadšení, že slyší trochu jinou muziku. A taky se objevila spousta nových lidí, na Portě jsem slyšel poprvé Karla Plíhala, Jarka Nohavicu, Nerez, Slávka Janouška. Byla to nesmírně silná generace. A pokud jde o tu sestavu, ve které hrajeme teď, tedy s Pavlem Skálou, Jirkou Veselým, Jirkou Zelenkou a Jaromírem Honzákem, to je pro nás velké potěšení. Vlastně jsem nečekal, že by s námi chtěli koncertovat. Točili jsme desku a kluci z ETC navrhli, že když už jsme to nazkoušeli, mohli bychom si to zahrát i naživo. To byla nabídka, která se neodmítá.

Jste bratři, což musí přinášet v koncertování a hraní mnohé výhody, ale nepochybně také nevýhody. Dokážete je popsat?
Nedokážu. Ale určitě nějaké budou, i když nám to přijde úplně normální. Víte, my se známe už opravdu dlouho.

V roce 2014 vyšla aktuální deska Čas holin. Jak dlouho jste ji připravovali?
U nás je to tak, že materiál vzniká průběžně. Kapela je takové hladové zvíře, které potřebuje potravu. Když hrajete stejný repertoár, začne to muzikanty dřív nebo později nudit. Takže se snažím tu a tam nosit nějaké nové písničky a když jich je dost, jdeme do studia. Ale píšu pomalu, proto ty pauzy.

Písně na poslední album jste napsal v průběhu šesti let, které uběhly mezi tím předchozím a aktuálním, nebo je většina spíše z poslední doby?
Z poslední doby jsou vždy tak dvě a ty vycházejí z hrůzy, že už se blíží nahrávání a my nemáme dost materiálu. Tlak a strach poté uvolní kreativitu a něco se ještě dopíše.

Řekl byste tedy, že pod tlakem se vám pracuje lépe?
Nevím, jestli lépe, spíše rychleji. Někdy se vám podaří udělat z donucení dobrou věc, ale někdy také ne - bohužel to neplatí obecně. Kdyby ano, tak šest let nic nedělám a za poslední tři měsíce napíšu celou desku plnou báječných písní.

Na desce Čas holin jste spolupracovali se zvukařem Phillem Brownem, který dělal například s Led Zeppelin nebo Jimim Hendrixem. Jak jste se k takové spolupráci dostali?
Phill přijel točit nějakou kapelu do studia Sono v Nouzově. Odtamtud mi volali, jestli bych ho nechtěl jako hosta do pořadu Na plovárně. Samozřejmě jsem chtěl. Takže jsme vyjeli se štábem a natočili jsme to v Sonu. Uběhl čas a my zatím nahrávali desku. Když byla hotová, začali jsme uvažovat, kdo by ji měl míchat. A kluci navrhovali, že by to možná mohl zkusit někdo, kdo naši kapelu vůbec nezná. Řekl jsem si, co kdybychom oslovili právě Philla Browna, protože působil velmi pohodově a sympaticky. Navíc jsem měl pocit, že snad ani není možné, aby tak vyrovnaný člověk, navíc s takovým portfoliem, neodvedl dobrou práci. Hlavně také chcete dělat s někým, kdo bude v klidu, abyste nevzpomínali na každou hádku ohledně změny v mixu – a že někteří zvukaři dovedou být paličatí! Neměli jsme však ponětí, jestli na Philla vůbec dosáhneme a jestli by měl chuť s námi spolupracovat. K našemu překvapení a potěšení nám na to kývnul.

Jak spolupráce probíhala?
První dva dny jsme byli s naším producentem Pavlem Skálou ve studiu a bylo nám trapné, abychom Phillovi nějak moc lezli do režie. Nechali jsme ho tedy v klidu pracovat. Vždy po čase přišel a řekl, ať si jdeme poslechnout výsledek. My si ho poslechli a on se nás zeptal, jak se nám líbí. S Pavlem jsme se na sebe podívali a řekli, že je to výborné. A tak šel pokračovat v práci. Při druhé věci se to úplně identicky opakovalo. Když jsme vylezli ven, říkali jsme si, že bychom mu k tomu příště asi měli dát nějakou zpětnou vazbu. Když tedy dodělal třetí píseň, zase jsme vlezli do režie a Pavel říká, že by to možná chtělo trochu přidat basy. Phill odpověděl „sure“, což byla odpověď, kterou aplikoval na jakoukoliv připomínku, kterou jsme měli. Tak přidal basy, my jsme si píseň poslechli znovu a řekli mu, ať to dá zase pryč.

Autor: Redakce

16.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Statistika virových onemocnění přináší zajímavé informace

Počet posluchačů osmého ročníku Senior akademie byl rekordní.

Senior akademie v Chotěboři ukončila již osmý ročník

Čtyři řidiče od jízdy neodradil alkohol, jednoho ani vyslovený zákaz

Havlíčkobrodsko - Policisté na Havlíčkobrodsku odhalili o prodlouženém víkendu za volantem čtyři řidiče pod vlivem alkoholu a jednoho řidiče, který za volant usedl v době platného zákazu řízení.

Přibyslavští ochotníci slaví letos 160 let

Přibyslav – Celých 160 let slaví letos ochotnické divadlo v Přibyslavi.

Podívejte se na nová miminka z brodské porodnice a hlasujte v anketě

Havlíčkův Brod - V havlíčkobrodské porodnici přišla na svět další krásná miminka.

Hasiči z Mírovky zvou na tradiční ples

Mírovka – Plesová sezóna je tady. Nadcházející víkendy proběhnou ve znamení plesů, bálů i zábav. Plesové veselí vypukne i v Mírovce u Havlíčkova Brodu. Na tradiční hasičský ples zve zdejší Sbor dobrovolných hasičů Mírovka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT