Při slavnostním předávání vstoupil za její přítomnosti Do Zlaté síně SenSenu spoluzakladatel Semaforu Jiří Suchý. „Zatím jsem ještě plně nestrávila myšlenku, že jsem takové ocenění mohla dostat. Bylo to strašně překvapivé,“ vzpomíná na své první pocity Eva Zamazalová.

„Atmosféra na slavnostním předávání byla zcela bezprostřední. A byla jsem velmi ráda za to, že jsem se mohla naživo setkat s panem Suchým a s paní Molavcovou,“ dodává.

Na velké červené srdce mohou lidé věšet zámky i v Jimramově.
Bystřičtí zavěsí zámky na srdce: zpečetí tak lásku nebo připomenou chvíle štěstí

Přestože je Eva Zamazalová z Brna, v Bystřici nad Pernštejnem ji považují za svou. V loňském roce tam za dlouholetou práci obdržela cenu starosty města. Letos jí tak „do sbírky“ přibylo další ocenění. „My jsme paní Zamazalovou do soutěže navrhli. Z dvaapadesáti nominací získala krásné třetí místo. Moc nás to potěšilo,“ komentuje výsledek soutěže první muž bystřické radnice Karel Pačiska.

Vírská přehrada

Vazby Evy Zamazalové k Bystřicku začaly její prací v Povodí Moravy. Tam se věnovala mimo jiné i Vírské nádrži. Mezi místními a vodohospodáři panovala po léta určitá nevraživost. Byla to právě Eva Zamazalová, které se podařilo otupit hrany. „Lidé ne že by nechápali, proč je potřeba vodu chránit. Ale omezení, která se jim předepisovala, narážela na jejich nesouhlas. Když jsem v práci končila, padl můj návrh udělat na pravém břehu vodárenské nádrže Vír naučnou stezku. Zpřístupnit ji pěším a cyklistům a vysvětlit lidem, oč při ochraně nádrže jde. Po řadě jednání tak vznikla Svratecká vodohospodářská naučná stezka,“ připomíná svůj první velký počin na Bystřicku vitální seniorka.

Pak nastoupily další projekty. Vodomil, nositel tradic Bystřicka, bystřická zastavení, dětská výtvarná soutěž… „Za tu dobu už jsem k Bystřicku přirostla. Když s někým spolupracujete a nacházíte tam spoustu zajímavých a vstřícných lidí, tak se stane, že tam nějakou svou částí uvíznete,“ vyznává se Eva Zamazalová.

Výstava Souznění II. je otevřena ve Family Pointu ve Žďáře nad Sázavou.
Fotograf ze Žďáru fotil ruce dětí. Ve spojení s babičkami a dědečky. Podívejte

A právě lidé, s nimiž se při své práci setkala, jsou podle ní to nejdůležitější. To, co člověka posouvá dál a dál. „Můžete mít krásné nápady, nadšení pro organizování a vymýšlení věcí, ale pokud není protistrana, která vaši práci a nápady uznává a bere, pak nemůžete nic dělat. Zkoušela jsem iniciativy i jinde, ale neujaly se. V Bystřici byly mé nápady akceptovány. Takže jsem měla na čem stavět a mohla jsem pokračovat,“ chválí vzájemnou spolupráci Eva Zamazalová.

„A jsou ještě dvě věci, díky kterým můžu pokračovat. Mám štěstí, že mi pořád slouží zdraví. A pak mám tu výhodu, že můj muž dělá všechny tyto aktivity s chutí se mnou. Říká, že mi dělá šoféra a fotografa,“ usmívá se Eva Zamazalová.