V Brtnici nejprve začali geofyzikálním měřením. To ukázalo, kde kopat. „Snažili jsme se definovat, kudy vedou kanalizační trubky a voda kvůli plánovanému odvodnění třetího nádvoří. Ke kanalizaci neexistuje dokumentace,“ vysvětluje Jana Mazáčková, která výzkum vede. Stojí přitom nad dírou, kterou archeologové nazývají sonda. Pod zemí je jasně vidět, že kolmo ke kanalizační trubce stále stojí zeď.

Vůbec první archeologický průzkum v areálu brtnického zámku zatím odhalil jediný předmět. „Našli jsme novověký talířek, glazovaný. Nevíme, jak se pod zem dostal, mohl si na něm někdo přinést svačinu při budování kanalizace a omylem mu tam spadl,“ směje se Mazáčková. Této teorii totiž nahrává, že kromě talířku se nenašlo vůbec nic. „Jen stavební aktivity a ty se úplně nejhůř datují,“ krčí rameny vedoucí archeologů.

Je zřejmé, že hrad fungoval minimálně od třináctého století. „Máme keramický odpad z třináctého století, ten se sem mohl dostat jakkoliv, ale je promíchaný s tím mladším, ze čtrnáctého a patnáctého století. Proto je jasné, že se odněkud z toho hradu dostal,“ je jasné Mazáčkové.

Po dvou letech se setkání kovářů vrátilo do Brtnice.
Těžká práce u kovadlin. Klášterní zahrada v Brtnici ožila černým řemeslem

Kromě toho je na brtnickém zámku jedna zeď datovaná k roku 1438. „To nám koresponduje s listem, který zaslal markrabě moravský Albrecht Zdeňkovi z Valdštejna z roku 1436, ve kterém si jihlavští měšťané stěžovali, že Zdeněk z Valdštejna porušuje zemský mír a přestavuje hrad. To nám ukazuje, že tu něco před rokem 1438 stálo, ale nevíme co,“ popisuje vedoucí archeologů, jak s kolegy skládají střípky mozaiky.

Mohou vycházet také ze Stavebně historického průzkumu z roku 1972. „Odpovídá době, ze které je, dobře se z toho vychází. My ale nacházíme detaily, které v té době nebylo možné zaznamenat,“ popisuje Mazáčková s tím, že díky nálezům pod zemí je možné upřesňovat dataci týkající se historie hradu, později zámku.

Vše má vést k záchraně brtnické dominanty. „Zámek dlouho strádal, ani Collaltové se k tomu nechovali od dvacátých let nejlépe, nevyhovoval jim. Po válce tady pak byly kanceláře, byty, sklady, všechno možné. Pořád se to měnilo a to objektu strašně ublížilo,“ líčí vedoucí oddělení památkové péče na jihlavském magistrátu Dana Závodská a ukazuje: „Podívejte, tamhle chybí kus balustrády jen kvůli tomu, že tam byl výtah. Nikdo to tam nevrátil.“

Obnova bude přitom nebude levná. „Dát to do stavu Hluboké nebo Karlštejna, to by bylo o stovkách milionů. Před dvaceti lety se říkalo sto, pak dvě stě, potom se říkalo pět set,“ vyjmenuje Oleg Rybnikář ze spolku Svébyt Brtnice, který je majitelem zámku. „Nejpravděpodobnější je, že půjdeme krok za krokem. Postupně uvedeme zámek do stavu, kdy bude generovat příjmy a tyto prostředky budeme dávat do postupné rekonstrukce,“ naznačuje Rybnikář.

Každá obnova přitom začíná odvlhčením a střechou. Tu udělalo město před téměř dvaceti lety. „Sami archeologové naznali, že toto nádvoří je jak houba, potřebujeme ho odvlhčit,“ potvrdila Závodská. Problémem je i dřevomorka, která je ve zdech. „V Sále vjezdů jsou na zdech obrazy a to je dokumentace, jak vyrůstala Brtnice a zámek,“ říká k cennosti, jakou budova ukrývá.

Mezi projekty nad dva miliony uspěly říční lázně Polanka z Třebíče.
Na konferenci v Jihlavě ocenili památky z Brtnice i z Třebíče

Obrazy jsou přitom malované přímo na zeď. „V roce 1723 projížděl císař Karel VI. přes Brtnici na korunovaci do Prahy. S manželkou se tu zastavili, protože Rombald Collalto měl být tajným radou, byl v užším císařském okruhu a oni se jakožto velcí kamarádi tady mohli potkat. V osmnáctém století to podléhalo dvorské etice a politice,“ líčí Mazáčková a pokračuje: „To byla čest pro Brtnici.“ Na stěnách jsou obrazy, na kterých je císař, jeho manželka a malé dívky, dcery Marie Terezie a Marie Anna.

Na obraze je i Marie Eleonora, ta je provázaná s výzkumem na nedalekém hradě Rokštejn. „Chtěla sem v roce 1728 při přestavbě zámku mramorovou podlahu. Nechala na Rokštejně kopat, aby tam tu podlahu našli,“ ví Mazáčková. Podle ní je historie obou památek provázaná. „Rokštejn zanikl, vytrhali tam ostění, převezli je sem na Brtnici a jsou tu druhotně použité,“ dodává Mazáčková.

Archeologové začali v Brtnici kopat patnáctého srpna a končí poslední srpnový den. Snaží se za omezenou dobu zjistit o hradu maximum informací. „Ten hrad a později zámek, to je tak brutální organismus. Vezměte si, že se tady žilo a žije do současnosti,“ připomíná Mazáčková.

I přes archeologický výzkum je stále možné zámek navštívit, jsou tam dvě prohlídkové trasy. V neděli 28. srpna se pak přímo na třetím nádvoří u příležitosti 440 let od narození majitele zámku Zdeňka Brtnického z Valdštejna koná Renesanční koncert mezinárodního dua Canta alla Vioa. Vstupenky za sto padesát korun bude možné zakoupit přímo na místě.