„Když se objevila možnost stezek pro chodce, kde je povolen vjezd jízdních kol, začali jsme se bavit o tom, zda některé komunikace pro pěší ve městě, jež jsou cyklisty hojně využívány, ale protiprávně, nezkusit převést do režimu, kdy tam cyklistům vjezd povolíme,“ vyjádřil se žďárský starosta Zdeněk Navrátil. Podle jeho slov se jedná o úseky chodníků, které disponují dostatečnou šířkou, aby se chodci s cyklisty mohli o chodník „podělit“, a nejsou příliš frekventované.

„Nyní čekáme na reakce občanů, zda se s tím ztotožní, a následně bychom se pak bavili o posílení počtu chodníků, kde bude vjezd cyklistům povolen. Chtěli bychom to zanalyzovat i v pasportu komunikací, který budeme v letošním roce zadávat. Značky jsou v Dolní ulici asi tři týdny, a zatím si nikdo nestěžoval,“ konstatoval žďárský starosta s tím, že podle jeho názoru by chodník mohli využívat i cyklisté například při cestě z atria směrem k průmyslovce podél relaxačního centra. „Stejně tudy jezdí, tak pokud by tato možnost vyšla z pasportu komunikací, mohl by to být další nápad,“ řekl Zdeněk Navrátil.

Novela zákona o silničním provozu z roku 2016, která připouští pohyb cyklistů po chodníku, však uvádí, že cyklista nesmí chodce ohrozit, může jet nejvýše dvacetikilometrovou rychlostí a v případě nutnosti svůj bicykl či koloběžku zastavit. „Musíme se spoléhat na vzájemnou ohleduplnost chodců a cyklistů,“ poznamenal vedoucí žďárského odboru dopravy Jaroslav Miklík.

Rozšiřování vpouštění cyklistů na chodníky má však také svoje kritiky. Ne všem se zamlouvá, že i na chodníku budou muset být stále ve střehu, zda se odněkud nečekaně nevynoří kličkující cyklista předjíždějící chodce.

„Především se mi nelíbí ten přístup – cyklisté jezdí po chodnících nelegálně, takže namísto postihu to raději zlegalizujeme. Chodník je navíc od slova chodit a spoléhat se na vzájemnou ohleduplnost je nesmysl, což je ostatně často vidět i na cyklostezce podél Sázavy. Při, dejme tomu, třicetikilometrové rychlosti kola se může brzdná dráha vyšplhat až na pětadvacet metrů, a na to chodníky, po nichž běžně chodí i lidé obtížně se pohybující, hůře slyšící nebo vidící či tam pobíhají malé děti, určitě přizpůsobeny nejsou,“ myslí si například Petr Prosecký ze Žďáru nad Sázavou.