Do Jihlavy přijel v pátek odpoledne pokřtít nový kalendář na rok 2017 Nadačního fondu Šťastná hvězda. Jak sám pověděl, k Jihlavě má velice blízko. „Mám tu spoustu kamarádů, proto když mě oslovili, zda bych nepřijel podpořit tuto akci, tak jsem si řekl, proč vlastně ne. Podpora druhých je hodně důležitá, a je úplně jedno, zda je to v Českých Budějovicích, Praze či Jihlavě," uvedl zlatý olympionik Arnošt Petráček.

Na krku se mu blyštěl zlatý kov. Oproti medaili Lukáše Krpálka má však několik odlišností. Stejná je snad jenom vizáž a hmostnost. „Naše medaile má ještě nápis ve slepeckém písmu a také chrastí. To proto, aby ji nevidomí sportovci dokázali odlišit od ostatních medailí. Zlatá zní jinak než stříbrná nebo třeba bronzová," upřesnil k cenným kovům Petráček.

Zlato si Petráček doslova vyčekal. Předtím mu totiž cenné kovy na olympiádách v Pekingu a Londýně vždy 
o kousek utekly. „Konečně 
si mohu říci, že do třetice všeho dobrého. A to se povedlo rovnou zlato z disciplíny padesát metrů znak. Po neúspěchu v Londýně jsme si totiž s trenérem řekli, že to mažeme, makáme dál a za čtyři roky uvidíme. A povedlo se," smál se Petráček.

PODAŘILO SE MU 
VYHRÁT I MISTROVSTVÍ

Díky sponzorům se mohl v uplynulých letech mnohem lépe připravit na vrchol sezony, který přišel právě 
v Riu. Zúčastnil se dvou zahraničních závodů a vyhrál 
i mistrovství. „S trenérem jsme objeli závody na Kanárských ostrovech a v Itálii. Příprava byla znát, mohli jsme se připravovat v teple, měli jsme skvělé ubytovací 
i stravovací podmínky. Vycházeli nám opravdu vstříc," pochválil Petráček. Před paralympiádou ho navíc motivoval úspěch na Madeiře.

„Letos se konalo nově mistrovství Evropy, na kterém jsem získal právě 
v disciplíně padesát metrů znak stříbro. Potom jsme si řekli, že do olympiády ještě vyladíme nějaké technické věci, a povedlo se," dodal pětadvacetiletý paralympijský vítěz.

Finálový závod vyhrál 
v čase 43,12 sekundy, což byl s přehledem nejlepší čas. I když má vrozenou vadu horních i dolních končetin, hravě s tímto časem dává zdravé lidi. „S taťkou jsme bojovali, ale říkal, že je to zbytečné. Sám kolikrát trénuji se zdravými plavci, kdy si oni dají ruce za záda 
a zkouší delfínové vlnění. Snažíme se k tomuto způsobu vést i děti, abychom 
v tréninku nerozlišovali toho, kdo je zdravý a kdo hendikepovaný," sdělil Petráček, jemuž na horních končetinách chybí pažní kosti 
a u dolních končetin se jedná o luxaci kolenních kloubů.

Začít s vrcholovým sportem proto nebylo jednoduché, vděčí za to rodičům, kteří měli v jihočeském Lipně nad Vltavou pronajatý penzion a učili malého Arnošta plavat. V sedmi letech se začal plavání věnovat více a v patnácti letech vyjel 
na své první juniorské mistrovství světa do Jihoafrické republiky. U plavání už zůstal a jeho cíl je jasný, obhájit zlato rovněž za čtyři roky na paralympiádě v Tokiu.