Na Novoměstsku není takovéto počasí v dubnu výjimkou, jak dokládá i článek z Horáckých listů z 16. dubna roku 1915: „Duben, který je měsícem jarních prací na našem Horácku, je už z polovice pryč, ale o jarních pracích a setí není dosud téměř potuchy. Poslední týden byl po několika pěkných předcházejících dnech pravým zklamáním. Přišla zase nová zima, sníh a mrazy. Vyšší místa jsou pokryta sněhem, úvozy a silnice zaváty jako v zimě a leckde udeřily prudké mrazy. Tak vypadá u nás jaro, na které jsme toužebně čekali,“ posteskl si autor článku.

A o pár dní později, 23. dubna přibyla v novinách další zpráva, tentokrát s titulkem Žebračka zmrzla. „Za posledních mrazů byla na cestě mezi Olešínkami a Zvolou zmrzlá žebračka. Našla se u ní ještě láhev s kořalkou. Poněvadž ráda pila, zmrzla nejspíše jsouc opilá. Byla dopravena do márnice ve Zvoli,“ bylo psáno v textu.

Také v dalším regionálním tisku, tentokrát v Ozvěně z Novoměstska, se lze dočíst o dubnovém umrznutí. „Ačkoli krutá panovnice zima i u nás v horách počíná odkládati pomalu odznaky svojí vlády, vyžádala si přec ještě jednu, snad poslední ze svých obětí. Dne 31. 4. 1904 nalezen byl totiž blíže obce Nové Vsi lidmi z nedaleké obce Dlouhého ráno do města se ubírajícími, nádeník Josef Janíček na silnici zmrzlý a sněhem zavátý,“ psalo se.

Popáleniny

Ani o rok později, v roce 1905, nebylo na Horácku lépe. „Letošní duben byl velice chladný. Patrno to již z toho, že nepodařilo se paprskům slunečním rozpustiti spousty sněhové, takže ve vyšších polohách našeho okresu, nejen v lesích vrstvy na dva metry silné dosud leží, ale i na polích a stráních půlmetrové zbytky závějí nejsou žádnou zvláštností. Ač také po celý měsíc místo obvyklých dešťů poletoval sníh, přec v pondělí velikonoční za silné sněhové vánice i několikráte zahřmělo a blesk uhodil v blízké obci Nové Vsi do statku pana Dvořáka. Mimo rozbití různých předmětů dalšího neštěstí však, bohudík, nezpůsobil, a také přítomné osoby odbyly si to jen úlekem a malými popáleninami.“ I tuto zprávu tehdy přinesla Ozvěna z Novoměstska.

Mrazivý duben dokládají také zápisky Josefa Kršky z Rokytna. 16. dubna 1955 řádila po celý den sněhová vánice a všechno se ocitlo pod sněhem. A počasí se postupně zhoršovalo. „18. dubna. Celý den se chumelí a mrzne, fouká severní vítr. V noci mráz mínus deset stupňů, ve dne kolem nuly,“ zaznamenal Josef Krška.

I v roce 1959 ještě v dubnu na polích a na mezích ležel sníh. V pondělí 20. dubna naměřili na Novoměstsku mínus sedm stupňů. „Padal sníh a byl velký vítr. Jsem zvědav na vzešlé jařiny při takovém mrazu. Přes celý den byla sněhová metelice,“ zapsal si Josef Krška.

A ani v roce 1977 nebylo dubnové počasí lidem a přírodě právě příznivě nakloněno. V sobotu 9. dubna začala sněhová vánice a sníh se sypal z temných mraků až do neděle. V neděli bylo v Rokytně naměřeno třicet centimetrů sněhu. V úterý 12. dubna se přidal mráz. „Mínus osm stupňů Celsia a severní vítr. Vše zmrzlo na kost. Vzešlé obilí a kvetoucí stromy budou pryč. Nastane bída,“ konstatoval ve svých zápiscích Josef Krška.