To je vzdálené asi třicet minut jízdy autem od Atlanty, hlavního města státu Georgia. Za velkou louži vyrazila na více než tři týdny a kromě Atlanty stihla navštívit také Floridu, kde okusila vlny Atlantického oceánu.

Jak se vůbec do zámoří mladá cestovatelka dostala? „V roce 2010 jsem poznala v Daňkovicích ve Žďárských vrších na English kempu americké přátele, se kterými jsem se domluvila, že za nimi v budoucnu přijedu," začala své vyprávění mladá dívka, která studuje jihlavskou Vysokou školu polytechnickou, obor všeobecná sestra.
Po pěti letech od seznámení se naskytla vhodná příležitost, kterou si už nenechala ujít. Začátkem letošního roku si zjišťovala všechny potřebné informace a v březnu už měla v ruce letenky. „Věděla jsem, že čím dříve si cestu a letenky zajistím, tím levnější to bude," vyprávěla mladá studentka.  Letenka koupená se čtyřměsíčním předstihem ji vyšla asi na 24 tisíc korun. „O měsíc později byla cena na 35 tisících," vypočítala Nápravníková.

Kdo se chce vydat do zámoří na kratší cestu do tří měsíců za účelem obchodního jednání nebo turistiky, nepotřebuje víza. V rámci bezvízového programu jsou povinni zaregistrovat se do elektronické cestovní registrace s názvem ESTA. „Jde o jednoduchý formulář, není třeba obíhat ambasádu. Poplatek je 14 dolarů," přiblížila možnost, jak zdánlivě jednoduše vycestovat do USA, Nápravníková. Tuto možnost má v současné době 36 zemí světa. Mezi podmínky patří například platný biometrický pas a zakoupená zpáteční letenka, která prokazuje, že opustíte Spojené státy americké během devadesáti dní od příletu.

Důkladný výslech

Před cestou proto odpadá pohovor na ambasádě a další kolečka. Ta čekají na cestující až přímo po příletu do USA. Tato procedura byla v případě Moniky Nápravníkové po příletu opravdu důkladná. „To mě trochu překvapilo. Během výslechu na imigračním úřadu na letišti byli opravdu puntičkáři," podělila se o méně příjemná zážitek cestovatelka. Ta totiž místo standardního jednoho pohovoru absolvovala rovnou dva. „Zřejmě se jim v první chvíli nezdálo, že cestuji sama, proto si mě důkladně prověřili," dodala Nápravníková. Úředníci se jí například vyptávali na důvod cesty, zajímalo je, ke komu jede, co tam bude dělat, chtěli znát i přesnou adresu nebo fakt, kde si na cestu vydělala.

Nakonec přes imigrační úředníky prošla a mohla se setkat s rodinou se třemi dětmi, u které bydlela. „Bydlela jsem na americké poměry ve středně velkém rodinném domě. Většinou tam mají domy dvě patra. Měla jsem pokoj sama pro sebe," popsala svůj dočasný domov Monika Nápravníková.
Během třítýdenního pobytu stihla navštívit řadu památek, zábavních atrakcí a muzeí v Atlantě a okolí. „Hodně se mi líbil Six Flags, což je komplex plný horských drah, byla jsem také v atlantské zoologické zahradě, která se pyšní tím, že je jedna z mála, která chová pandy, a za zmínku stojí také Aquarium Georgia. Bylo toho ovšem mnohem více," vzpomínala na nejlepší zážitky z Atlanty studentka.

Je něco, co ji v Americe zaujalo, nebo přímo uchvátilo? Na co není u nás zvyklá? „Lidé v USA mi přijdou milejší. Nevím, jestli je to slušnost, ale když jsem v obchodě zakopla o krabice, tak se mě ještě asi třicetkrát ptali, jestli jsem v pořádku. Nezajímalo je, jestli jsem něco udělala se zbožím," podělila se o pozitivní zjištění Nápravníková. Stejně tak, když potřebovala poradit, tak nebyl problém.

Jak je to s cenami?

Když někde zmínila, že je z České republiky, tak lidi zajímalo, jestli je přímo z Prahy a jak se jí tam líbí. „Opravdu se zajímali o to, jak se mi u nás žije a co dělám," doplnila pro úplnost studentka.

Při prvním nákupu ji zaskočila cena. Byla jiná, než si sama spočítala v košíku. Neuvědomila si totiž, že daň připisují až u pokladny. „U nás máme daň z přidané hodnoty (DPH) zapsané už přímo v ceně při nákupu, ale v Americe se tato částka připočítává až na pokladně. Při prvním nákupu jsem proto byla překvapená, že platím asi o dolar a půl více, než kolik bylo uvedeno na zboží," připojila postřeh cestovatelka.

Nejnižší přirážka daně je k potravinám, o něco vyšší je například oblečení a nejvyšší se připisují při koupi alkoholu a cigaret.

Během tří týdnů stihla procvičit angličtinu, na pořádné rozmluvení by však potřebovala delší dobu. „První týden jsem se musela hodně ptát a ověřovat si, jestli opravdu tomu, co mi řekli, rozumím správně. Po třech týdnech už to bylo dobré, ale na rozmluvení bych ještě jednou tak dlouhou dobu potřebovala," řekla Nápravníková.

Do hlavního města Georgie, Atlanty, vedou pěti i šestiproudé silnice, přímo ve městě jsou většinou dvou, až tříproudé. Zajímavostí je podle Nápravníkové systém, jakým motivují řidiče k tomu, aby ve svých autech vezli spolujezdce. „Mají tam speciální pruh právě pro auta se dvěma a více cestujícími. To je kvůli kolonám a také kvůli tomu, aby snížili frekvenci lidí, kteří jezdí sami v autě," přiblížila Nápravníková s tím, že to tam docela funguje.

Dále také vyvrátila další mýtus o tom, ža co Američan, to tlouštík. „Řekla bych, že je to půl na půl. Mladí lidé poměrně dost sportují, nebo tedy alespoň ty, se kterými jsem přišla do kontaktu. V rodině, ve které jsem byla, dokonce nepoužívali cukr, ale sladili umělým sladidlem," osvětlila téma jídla Nápravníková. Rádi ovšem dělají jídla s nasládlou chutí. „Mají oblíbené různé medové marinády," dodala Nápravníková. Také denní režim, co se jídla týče, je od toho českého odlišný.

Ráno je zvykem hodně snídat a teplé jídlo se v rodinách vaří spíše až na pozdní odpoledne. „Ráno se jí to, co nabídne lednička, případně se hodně jí v autech. To když se jede ráno na výlet. Potom oběd je buď někde na cestě, nebo jde o nějaký salát. Další pořádné jídlo je potom například až ve čtyři hodiny odpoledne," popsala denní jídelní režim cestovatelka. Nejsou tedy zvyklí na klasické obědy jako u nás. K řadě jídel také podávají křupavé lupínky, takzvané chipsy.

Monika Nápravníková také vypozorovala, že řetězce s rychlým občerstvením jdou cestou s kuřecím masem a hovězí burgery jsou na ústupu. „Hodně mi ale chutnal steak v restauraci, na který mě rodina vzala, to bylo vynikající," dodala Nápravníková.

Kromě Atlanty měla možnost poznat kousek Floridy, zde strávila dva dny u dalších přátel. „Na Floridu jsou dva dny málo, chtělo by to více dní, ale koupala jsem se v Atlantiku a bylo to príma," uzavřela povídání s tím, že by se ráda do Ameriky ještě vrátila.