To je jen letmý výčet mýtů a fám o Evropské unii, které se šíří mezi lidmi. Na svědomí je ve většině případů mají zarytí euroskeptici a bulvární média. Lidé si pak ve výsledku myslí, že zlí bruselští byrokraté nám zase chtějí něco přikazovat a vnutit nám kdejaké nesmysly. Nic z toho však nikdy nebyla pravda. Minulý týden jsem dostal možnost navštívit hned několik institucí Evropské unie, včetně hlavní budovy Evropského parlamentu v Bruselu.

V Bruselu nás zastupuje celkem jednadvacet poslanců. Mezi nimi je i Tomáš Zdechovský, který se v posledních letech angažuje v problematice vodní nádrže Švihov na Ledečsku. Zajímavé je, že v Evropském parlamentu pracují všichni europoslanci společně na českých tématech, nikdo tam není v opozici. Každý poslanec je rovněž členem nějakého výboru.

Hlavní penzum práce poslance je v Bruselu, avšak dvanáctkrát do roka zasedá parlament i ve Štrasburku. Část Evropské unie sídlí i v Lucemburku. Když jsem poprvé vstoupil do bruselské hlavní budovy, byl jsem ohromen. Dvanáct pater ze skla, železa a betonu. Kancelář vedle kanceláře. Během jednoho dne jsem jen po budově ušel více než deset kilometrů.

Poslanci zde tráví většinu svého volného času. Pracovní doba prakticky neexistuje, jelikož není žádnou výjimkou, že parlament zasedá i hodinu po půlnoci. V dolní části budovy se pak nachází kompletní zázemí od obchodů, bank, pošty až po kadeřnictví či zubaře. Výjimkou nejsou ani restaurace a kavárny.

Velmi rychle jsem poznal, že podstatná část práce se odehrává právě během pracovních obědů a večeří. Díky neformální atmosféře mají poslanci možnost ovlivnit například hlasování, názory svých kolegů či se vůbec představit ostatním, že existují. V Evropském parlamentu totiž pracuje okolo čtrnácti tisíc lidí. Na každé schůzce jsou také přítomni různí lobbisté, kteří kopou za své klienty a snaží se poslance ovlivnit a přetáhnout je na svoji stranu.

Zajímavé také bylo vidět, jak probíhají jednotlivé výbory, zasedání a především hlasování v jednacím sále Evropského parlamentu. Vždy, když nějaký poslanec něco říká, je jeho řeč překládána do všech čtyřiadvaceti úředních jazyků, mezi nimiž je i čeština.

Na první pohled se může zdát, že dvacet jedna českých poslanců je málo, ale byly doby, kdy jsme jich v Bruselu měli ještě méně. Lidé si také často myslí, že Evropská unie je k ničemu a že bychom se bez ní měli vlastně lépe. Když se však rozhlédneme po svém okolí, zjistíme, že většina staveb či služeb je nějakým způsobem dotována z evropských peněz. Je sice pravda, že sami na tyto stavby Evropské unii přispíváme, ale stále jde o zanedbatelnou částku v porovnání s tím, co dostáváme.

Během třídenní novinářské stáže v Bruselu jsem také navštívil stále zastoupení České republiky při Evropské unii, výbor regionů či Parlamentarium. Díky tomu jsem se detailně seznámil s činnostmi všech těchto institucí a porozuměl tomu, jak Evropská unie ovlivňuje nejen celý svět, ale i jednotlivé země a jejich kraje.