„Rozdělil bych je na dvě skupiny. Na zavlečené přivandrovalce z jiných světů a na ty, kteří sem postupně doputovali z jižních teplejších oblastí našeho kontinentu,“ uvedl entomolog Václav Křivan ze Štěměch.

Do první skupiny by zařadil výraznou ploštici vroubenku americkou, dravé slunéčko východní i nenasytného bázlivce kukuřičného. Všechny tři druhy vnímá jako problematické.

„Vroubenka je nepřehlédnutelná. Žije na douglaskách v parcích, kde saje mladé šišky. Na zimu se stěhuje do lidských příbytků, spousta jedinců pak na podzim bývá k vidění například v rámech oken,“ říká Křivan. Do Evropy doputovala přes Itálii na vánočních stromcích. Když je kolonie hodně početná, může douglasky poškozovat.

Slunéčko východní je větší, v konkurenci tuzemských slunéček zdatnější, naše druhy úspěšně vytlačuje. Do Evropy se rozšířilo z holanských skleníků, kam ho původně pěstitelé přivezli z Asie na zkoušku jako biologickou ochranu proti mšicím. Jenže brouk utekl.

Bázlivec je původem z Ameriky. Přes Balkán se dostal až k nám. A úspěšně se živí – jak jinak – jako škůdce na lánech kukuřice.

Kudlanka už je tu doma

Nových a zároveň teplomilných druhů je podle Křivana na Vysočině o něco víc. „Před dvaceti lety velká vzácnost, dnes na Třebíčsku běžný druh. To je kudlanka nábožná, která žije na mezích ve vysoké trávě., říká.

Poměrně k vidění je i výrazný motýl otakárek ovocný. A loni se na Vysočinu ve směru od jižních Čech dostal bělásek ovocný.

Nejprve v teplé oblasti Mohelna, dnes i v chladnější Třebíči žije saranče vlašská. Má červená křídla a jako domov si vybírá polní biotopy.

Na kdejakém dvoře už poměrně běžně žije dřív neznámá samotářská a teplomilná včela drvodělka fialová. V současnosti ji lidé spatří i ve vyšších polohách. Oblíbila si spáry ve zdech, případně si umí vykousat komůrku třeba v polínku, kam naklade vajíčka.

Můra s vizáží kolibříka

Z jihu do České republiky dřív obvykle přilétal motýl babočka admirál a dlouhozobka svízelová - můra, co vypadá jako kolibřík. Tu lidé můžou vidět, jak saje nektar třeba z květů převislých muškátů. „Teď jsme zjistili, že dlouhozobka i zmíněná babočka v Česku začaly zimovat,“ poznamenal entomolog.

Už poměrně běžný a výrazný je pavouk křižák pruhovaný. Tká veliké sítě ve vysoké trávě. Vyhovují mu proto nepokosená místa.

A to kousnutí hodně bolí

Totéž se líbí asi nejjedovatějšímu z teplomilných zdomácnělých druhů pavoukovců na našem území, zápřednici jedovaté. „Předpokládáme, že už na Vysočině v některých lokalitách musí být, protože se vyskytuje na Znojemsku a ve východních Čechách. Konkrétního zdokumentovaného jedince ještě nemáme,“ vysvětlil Křivan. Zápřednice je poměrně velká, dokáže prokousnout lidskou kůži, když se brání zmáčknutí nebo když chce ochránit kokon s vajíčky. Ten mívá ve vrcholcích vysoké trávy. Kousnutí je hodně bolestivé, místo oteče a jako další komplikaci odborníci uvádějí pocení. „Jde o nepříjemný zážitek, obvykle však neohrožuje na životě,“ zdůraznil entomolog.

Kdyby měl Křivan zhodnotit a porovnat obě skupiny, pak teplomilné druhy považuje spíš za zajímavé, než nebezpečné. S výjimkou zápřednice.

Zavlečené druhy jsou však rizikové. „Nemají u nás parazity ani přirozené nepřátele. Ve velkých koloniích můžou působit škody na našich rostlinách či jiných druzích hmyzu,“ uzavřel entomolog.