Červené pondělí tradičně patří chlapcům všech věkových kategorií. Ať je jim pět nebo pětasedmdesát. „Velikonoce si prostě nemůžeme nenechat ujít,“ usmál se Karel Malivánek mladší z Vojnova Městce. Také letos se rodinný klan Malivánků ráno o Velikonočním pondělí vydal na obchůzku od domu k domu, aby si děti košíky a tašky naplnily velikonočními dobrotami.

Velikonoční zvyky mají v Kraji Vysočina dlouhou tradici. Velikonoční vejce se barvila na Bílou sobotu. „Zůstala pak po celou neděli na stole a každý příchozí si musel jedno vzít, aby do domu rád docházel. Před obědem se jedla obarvená svěcená vejce. Každý dostal jedno, a po čtvrtkách si je vyměňoval s tím, koho měl nejradši. Kdyby pak během roku zabloudil a vzpomněl si, s kým vejce jedl, hned by našel cestu zpátky. Skořápky z vajec se strkaly do myších děr a do sklepa, to mělo stavení ochránit proti myším a žábám,“ popsala Alice Hradilová z novoměstského Horáckého muzea.

Velikonoce v bystřickém centru Eden.
V ráji se pilo čokoládové pivo a voněly domácí buchty

Na Boží hod velikonoční odpoledne koulel hospodář svěceným vejcem kolem žitného pole. Pak ho společně s hospodyní snědl a zahrabal skořápky do rohu. I tyto praktiky měly zajistit dobrou úrodu.

Zvyky z Červeného pondělí se dochovaly dodnes. Chlapci chodívali, stejně, jako je tomu i nyní, od domu k domu, aby všechny ženy a dívky důkladně vymrskali. Za to dostali obarvená vajíčka. „Nesměla mezi nimi chybět červená. Říkávalo se, že jsou obarvena Kristovou krví. Ale byl to i jakýsi symbol ochrany, červená barva odpradávna přinášela štěstí. Opět se tady prolínaly zvyky pohanské s křesťanskými,“ objasnila Alice Hradilová.