Fanoušci viděli dvě zajímavá a do samého konce dramatická utkání. Navíc obě s vítězným koncem pro český výběr. Přesto se po akci hodně hovořilo nejen o výsledcích.

Prvním rozčarováním byla divácká návštěva. Především ve čtvrtek byl pohled do prázdných ochozů hodně tristní. Na jen trochu atraktivnější utkání první ligy, nemluvě o derby s Třebíčí, se jihlavský zimák zaplní daleko více. „Čekal jsem trochu víc diváků. Před tím na nás bylo v O2 areně vyprodáno," neskrýval rozčarování útočník Jan Kovář.

V pátek přišel už solidní počet příznivců, také se živěji fandilo, stále to však nebyl ten pravý hokejový kotel. Kde hledat příčiny?

Dvě se přímo automaticky nabízejí. Čtvrteční začátek utkání v sedmnáct hodin je i na Jihlavu hodně brzký. Navíc stejnou příležitost vidět reprezentaci měli váhající i o den později v příhodnější čas.

Nezanedbatelnou byla rozhodně cena vstupenek. Tři sta devadesát korun na stání, čtyři sta devadesát na sezení. To je hodně silná káva. Zvlášť když, při vší úctě k hráčům obou týmů, se v Jihlavě představily spíš béčkové výběry obou zemí.

Na sezení se zprvu dokonce ani vstupenky neprodávali, všechny byly rezervovány pro svaz a jeho partnery. Teprve krátce před utkáním byly dvě stovky dány do prodeje. A zájem byl minimální, či téměř žádný.

Nenapadá vás analogie s podobně manažersky nezvládnutou fotbalovou kvalifikací? Tehdy fanoušci vykoupili téměř všechny vstupenky, které byly k dispozici, přesto zel Eden prázdnotou…

Termíny zápasů určil svaz ve spolupráci s Českou televizí. A příliš citu obě instituce neprojevily. „Vstupenky ale měla na starost marketingová společnost BPA," prozradil tiskový mluvčí ČSLH Zdeněk Zikmund. Jednu naší novinářskou kolegyni v agentuře BPA odbyli, že nemají čas, Deníku už telefon vůbec nezvedli… Té kritiky asi slyšeli hodně.

Přesto dva zápasy na slavném Horáckém zimním stadionu potěšily především pamětníky. Tedy i oba reprezentační trenéry. Ti se podělili i o velmi podobné vzpomínky. „To už je tak dávno, že si to ani nepamatuji," rozesmál se nejprve Vladimír Vůjtek, který pak vážněji dodal: „Pamatuji si, že jsme tady většinou byli hodně biti. Dukla měla tenkrát vynikající mužstvo."

Jeho protějšek, Vladimír Růžička, zažil v Jihlavě radosti více. „S Litvínovem jsme tady prohrávali, ale potom s Trenčínem i párkrát vyhráli," usmál se při vzpomínce český trenér.

A samotní hráči? Kromě zmíněných rozpaků z návštěvnosti duelů neměli důvod si stěžovat. „Je to takový klasický zimák, ale je vidět, že tady na něm usilovně pracují a vylepšují ho," uvedl obránce Jakub Nakládal. „Navíc zázemí je na špičkové úrovni. Naše šatna (prostory domácí HC Dukla pozn. aut.) má posilovnu, regeneraci, všechno naprosto v pohodě."

Při srovnání akcí, které v posledním období v Jihlavě proběhly, domácí organizátoři hokejový svaz a profesionály z BPA jasně trumfli. Přesto si nelze než přát, aby na Vysočinu opět nějaká podobná akce zavítala dříve než za třicet let.