Nová lokalita pro běžkování se vitálnímu seniorovi zamlouvá. „Vloni jsem jezdil u kina, tam se mi to moc nezdálo, tady je to daleko lepší. Už jsem tu byl několikrát a budu tady pořád,“ líčí v neděli dopoledne, zatím ještě s běžkami v rukách. Vypráví také, že zkoušel i teplé oblečení na sjezdové lyžování, ale lepší je tenčí bunda a kalhoty.

Jura, jak sám o sobě hovoří, má ale přeci jen nejradši turistiku v přírodě, v pětapadesáti letech ušel v jeden den osmdesát kilometrů. „Vyšel jsem ráno v sedm, šel na Havlíčkobrodsko a přišel domů o půl osmé. Neuznávám moderní hodinky, mám to v nohách,“ usmívá se. Ví, že když půjde deset hodin, bude to nějakých padesát kilometrů. Jestli padesát jedna nebo čtyřicet devět, to podle něj už nehraje roli.

Od poloviny ledna mají běžkaři v Jihlavě k dispozici okruh dlouhý 660 metrů.
V Jihlavě prodloužili bílou stopu. Podívejte se, jak si běžkaři užívali trať

Zdůrazňuje, že není vrcholový sportovec, hýbe se pro zdraví. „U Polné jsem při turistice potkal paní a ona mi říkala, že denně v parku chodí rychlou chůzí, šest kilometrů za hodinu. A to jí je osmasedmdesát roků. Cítí se zdravá,“ říká Jiří Koutek. Pohyb je podle něj potřeba přizpůsobit věku a zdravotnímu stavu. „Já jsem úplně zdravý, mohu si dovolit rekreačně se projet na zdravém vzduchu. Baví mě ale dálky a hlavně v přírodě. Ale i tady jsem v přírodě a potkám tu lidi,“ chválí si, že netráví čas osamocen.

Kdysi jedl červíky

Dle jeho názoru je důležité, aby člověk dělal to, co ho baví. A to platí nejen v zaměstnání, ale i ve volném čase. „Pohyb musí člověka bavit, mě to přirostlo k srdci. Turistiku nebo lyže mám rád, dříve jsem vedl kroužek jógy v sokolovně, ale třeba kolo mě moc nebaví. Na Vysočině jsou kopce, navíc musím hlídat auta, to v přírodě jdu lesem, najdu krásné hříbky,“ rozesměje se a dodává, že smích je zdravý.

Kdysi jedl, jak sám říká, červíky. Byl i v televizi a lidé ho občas na ulici poznají. V té souvislosti říká, že člověk má zkusit všechno a platí to i u sportu. „Jen říkám, aby lidé utíkali, co můžou, když neumí zacházet alkoholem. Doporučuji starším lidem dvě deci vína, ale nepropadnout alkoholu, o drogách ani nemluvím a kouření? Nepochopím lidi, co říkají, že nejde přestat. Musí postupně,“ usuzuje.

Jiří Večeř u soudu v roce 2009.
Divoké devadesátky na Vysočině: podnikatel s bombou na těle, drogy i podvody

On sám si je vědom, že se může dožít vysokého věku. „Můžu tady být sto pět roků. Pět procent neovlivním, to nemám šanci, ale devadesát pět procent mám ve svých rukou, jeden můj známý mi to vypočítal. Potvrdili mi to i doktoři, že se nemusím obávat mozkové mrtvice, když budu pokračovat v takovém rytmu jako dosud,“ usmívá se. Má i vynikající paměť, tu si cvičí díky vlakovým zastávkám. Ví, že jí musí trénovat stejně jako tělo.

Slunce v neděli mu přitom dělá mimořádnou radost. Protáhne se a říká: „Je to nádherný den, přitom kolik lidí sedí doma u televize a co z toho. Jsou takoví, kteří jsou nemocní a ven nemohou, to je něco jiného. Ale ti si třeba pustí dechovku a taky je jim hezky.“