„Jemnice měla střídavě vody málo, nebo ji měla nekvalitní. Často musela být vyhlašována regulační opatření,“ připomněl ředitel třebíčské vodárenské společnosti Jaroslav Hedbávný.

V Jemnici do devadesátých let sídlila silná vojenská posádka. Spotřeba vody byla tehdy oproti dnešku dvojnásobná. Koncem čtyřicátých let byla do města přivedena voda z podzemních vrtů u Menhartic (u Borovice, pozn. red.), ta ale postupně přestávala stačit. „Denně se čerpalo 320 kubíků. Za několik let se však zjistilo, že zdroj podzemní vody u Borovice nestačí, vody byl nedostatek, stále častěji se stávalo, že voda netekla,“ popsal v Jemnických listech znalec místní historie Vladimír Hrbek.

V sedmdesátých letech proto došlo na rozhodnutí, že dalším zdrojem vody bude Nový rybník, který do té doby sloužil ke koupání pro veřejnost. Na Dačické ulici se začala stavět čisticí stanice. „S pracemi se začalo v roce 1974 a dokončeny byly s trvalým uvedením do provozu 1. června 1978. Voda byla míchána s vodou od Borovice, ale obyvatelé, zvláště Podolí, i když bylo u Nového rybníka vytvořeno široké pásmo ochrany, si naříkali na horší kvalitu vody,“ zmiňuje Vladimír Hrbek.

Přivaděč pitné vody z vranovské přehrady se začal u Jemnice budovat až v polovině devadesátých let. Přestože tehdy voda z Vranova páteřními řady na Třebíčsku už několik let proudila, nejblíže položené město čekalo na připojení z ani ne dvacet kilometrů vzdálené přehrady nejdéle.

„Přivaděč vody budovaný v letech 1995 – 1997 znamenal, že se vyřešila otázka zásobování vodou pro Jemnici a okolí. První voda přitekla do Jemnice 15. ledna 1998 ve 13.30 hodin,“ zaznamenal Vladimír Hrbek.

35 let vranovské větve

Zásobování vodou z Vranova si letos připisuje i další kulaté výročí. Za pár dnů tomu bude přesně 35 let, kdy poprvé dotekla voda z vranovské přehrady do Třebíče. „Úpravna Štítary, která vranovskou vodu upravuje, byla oficiálně zkolaudovaná až v dubnu 1983, první voda ale dotekla do Třebíče už v prosinci 1982,“ řekl vodárenský ředitel Jaroslav Hedbávný.

Důvodem výstavby vranovského vodovodu byla zejména výstavba dukovanské jaderné elektrárny, bylo třeba zásobovat stavbu elektrárny i její provoz. Postupně se na vranovský vodovod napojovala všechna města v jižní části okresu.

Odpadní voda se čistí 40 let

Dalším letošním mezníkem vývoje vodárenství je 40 let třebíčské čistírny odpadních vod. Do zkušebního provozu byla uvedena 1. června 1977. Do té doby odpadní vody, které město včetně průmyslových podniků vyprodukovalo, většinou končily v řece.

„Všechna města tehdy vypouštěla odpadní vody do vodotečí. Byla to doba, kdy došlo k největšímu znečištění vodních toků. Pak se to pracně napravovalo. Čistírny začaly budovat nejprve velká města, vývoj pokračuje dodnes směrem do nejmenších obcí,“ podotkl Jaroslav Hedbávný.

Od sedmdesátých let minulého století třebíčská čistírna prošla dvěma zásadními modernizacemi. První a zásadní přišla v roce 2002. Za 200 milionů korun byly vybudovány nové odsazovací nádrže. Druhá modernizace přišla na řadu v roce 2015. „Důvodem bylo stále přísnější limity na vypouštění částí dusíku a fosforu,“ přiblížil Jaroslav Hedbávný.

Dnes patří třebíčská čistírna po technologické stránce mezi nejmodernější v České republice. Jaký bude další vývoj? „Troufal bych si odhadnout, že v ne příliš vzdáleném horizontu bude muset proběhnout další modernizace, aby čistírny uměly odstraňovat to, co lidé produkují v moderní době. Rezidua léčiv, hormonů, drogy, pesticidy a tak dále,“ podotkl ředitel.